číslo 3/2001
vychází 8. ledna
Rozhlasová publicistika
Roman Víšek, hlasatel ČRo 2 - Praha
Vaše cesta k mikrofonu?Před mikrofon a vlastně i před kameru jsem se dostal zcela nečekaně. Po maturitě v roce 1988 jsem spíš z legrace, než že bych to myslel příliš vážně, šel na konkurz do tehdy ještě Československé televize na místo programového hlasatele a ve stejné době vypsal konkurz na stejnou pozici i Československý rozhlas. Absolvoval jsem jej také a k mému zděšení mi po několika týdnech z obou institucí sdělili: "Jste přijat". A všechno začalo. Učil jsem se mluvit. Učil jsem se vypadat před kamerou tak, abych neměl výraz člověka, na kterého se řítí rychlík, a život také odstartoval mnohaletý závod, kterému se říká rozhlasové řemeslo.
Vaše rozhlasové "nej"?
Když jsem byl malý kluk, hrálo u nás doma rádio od rána do noci. Dobrá jitra,
pohádky, četby na pokračování, Kolotoče, spousta milých hlasů, které provázely
celý můj den. Moje rozhlasové "nej" je vlastně v každé službě. Stávám
se tak po letech součástí něčího všedního dne, a to je krásný pocit.
Co vás drží nad vodou?
Slunce, čistý vzduch, voda, příroda, zdraví, spánek, práce, přátelství, láska,
pohlazení, vzpomínky i zjištění, že osud bývá spravedlivý.