Doufám, že průběh dosavadních lednových dnů je pro vás dobrý. A jestli jste náhodou něco pohnojili, tak si z toho nic nedělejte. Nacházíme se totiž v měsíci, který v tradičním zemědělském kalendáři zvaném POLNÍ HOSPODÁŘ je výrazně charakterizován právě hnojením. Tato zemědělská činnost je v hospodářském kalendáři chápána jednoznačně jako kladná. Tedy na rozdíl od určitého ironického tónu ve výroku: Tys to ale pohnojil!

Jednou jsem zažil dokonce situaci, v níž bylo hnojení obsaženo jak ve smyslu kladném, tak i v záporném. Došlo k tomu, když můj tatínek - náruživý zahrádkář - získal z blízkého cirkusu nebývalé hnojivo, a to sloní trus! Když si jej přivezl na kolečku na zahrádku, tak mu sousedé řadu týdnů záviděli tu raritu. Tatínek pak říkal, že si to u nich pěkně pohnojil.

Pokud se týče mě, tak počátkem každého nového roku zcela spolehlivě taky něco pohnojím. A to jak něco neočekávaného, tak i něco očekávaného. Abych to blíže vysvětlil, začnu zakopnutím neočekávaným - a to přímo tímto fejetonem, který jsem psal jako svůj první příspěvek do letošního vysílání Arény fejetonistů ve vysílání Českého rozhlasu 2 pro vaše uši. Redaktorka Michaela Vetešková mě předem svědomitě a náležitě informovala o limitovaném rozsahu, ale mně se ten příspěvek nějak rozrostl: jako bych fejeton "na rozměr" psal poprvé v životě. Takže vzhledem k ohraničenému vysílacímu času jsem to pohnojil - a nezbylo mi než textu poněkud ubrat v pase.

Pokud jste tedy slyšeli moje vyprávění na lednové téma na rozhlasových vlnách, možná jste si teď při četbě těchto řadků už všimli, že jsou tu i pasáže, které se do vysílacího času nevešly. Berme to tedy (vy i já) jako bonus Týdeníku Rozhlas.

Po uvedeném přiznání, co jsem pohnojil neočekávaně, připojuji ještě sdělení, co každoročně pohnojím očekávaně. Jde o psaní nového letopočtu. Je tomu tak i letos. Vinou stereotypního návyku opakovaně píši chybně číslo 2000, ačkoliv už má být na konci jednička.

Apropos jednička - celých tisíc let stála v čele letopočtu, a když o tuto pozici na sklonku roku 1999 přišla, stáhla se vloni do ústraní a zřejmě někde relaxovala, aby se mohla znovu vynořit a vstoupit na kolbiště. I když jen na místě posledním.

Jenže trvalou vlastností jedniček je, že touží být jedničkami. Je tomu tak u jedniček běžných, i u těch s tečkou nahoře, jak je píší starší lidé, nebo u jedniček zcela rovných, jak je píší v anglosaských zemích.

Zkrátka, jedničky chtějí být jedničkami, a tak určitě i ta, která se vyskytuje od počátku roku na úplně nejzazší pozici v našem letopočtu, se už určitě těší, že z té zadní pozice se propracuje na místo předposlední. Pak na třetí místo odzadu. A pak si bude muset nějaký čas počkat než se propracuje až na místo první, tedy na pozici nejčelnější. Dojde k tomu v roce 10 000.

Možná si teď řeknete, že tak daleká budoucnost vás osobně vůbec nezajímá. Ale - co vy víte! Třeba se někdo z vás dožije toho roku 10 000, protože lidský věk stoupá a možnosti jsou opravdu netušené. Vyvodil jsem to z nedávné rozhlasové informace, že toho a toho dne by se dožil pěti set padesáti let jeden středověký malíř.

Z toho jsem usoudil, že ta možnost dožít se pěti set padesáti let je vlastně už nyní připouštěna, takže co teprve bude možné potom za několik století!

Ovšemže do tak daleké budoucnosti nevidíme - nicméně předpokládám, že i v budoucích časech zůstane v platnosti tradiční kalendář zvaný Polní hospodář. Údaj ze zmíněného spisku mi blíže osvětlil doktor Václav Větvička z pražské Botanické zahrady Univerzity Karlovy. Organický hnůj se sněhem je pro půdu dobrá kombinace, protože dusičnany se pak zatáhnou do půdy s táním. Dále jsem se od pana doktora Větvičky dověděl, že lednové hnojení má svůj původ i v tom, že na zamrzlé půdě se dobře jezdí s povozem - a teplý hnůj přitom na voze netuhne a lze jej rozhazovat vidlemi, nebo moderněji rozmetačem.

To vše jen potvrzuje, že leden a hnojení vzájemně lícují. A kdyby vám jako automobilistům náhodou někdo vyčítal, že jedete pomalu jako s hnojem, odpovězte mu: No a kdy jindy než v lednu?!

Leden nám toleruje tuto možnost pohnojení jistě nejen proto, že patří k měsícům zemědělského hnojení, ale i proto, že s počátkem roku se dějí vždy různé změny, které ještě neovládáme. Leden je měsícem počátků, však také Římané jej pojmenovali na počest Januse, boha počátku dne a všeho dění. Bůh Janus měl dvě tváře - jedna koukala vpřed, druhá zpět. To ohlédnutí sloužilo možná kontrole lidských novoročních předevzetí, která se obvykle záhy hroutí a hatí.

Ale vraťme se k tradičnímu Polnímu hospodáři, který praví, že hnůj všeho druhu přivážeti je radno v lednu i na chmelnici a vinici.

V zahradě pak pařeniště opravovati a hnojem opatřiti.

Aby toho lednového hnojení nebylo málo, tak doplňuji ještě citát, že ve dvoře je radno vyklízeti záchody a zakládati komposty.

Dokud jsem neprostudoval tyto údaje z historického Polního hospodáře, netušil jsem, jak hnojný je tento měsíc. A tak si myslím, že to bylo asi také v lednu, když v roce 1878 Angličan Sidney Thomas vymyslel Thomasovu moučku, když jako hnojivo využil strusku obsahující fosfor. Popustím-li v souvislosti s hnojivy uzdu své fantazii, tak nevylučuji ani to, že leden se možná nejmenuje leden podle LEDU, nýbrž podle LEDKU!

Možná ano, možná ne, ale pokládám za příhodné vám ještě jednou zopakovat potěšující sdělení, že probíhající první měsíc nového roku by se vůbec neměl zlobit, když v něm něco pohnojíte.