Málokdy se podaří na malém prostoru vykreslit tak chytlavě lidské charaktery, jako se to povedlo Alici Nellis v celovečerním hraném debutu Ene bene. Tento zdánlivě obyčejný snímek nyní nabízí na kazetách Centrum českého videa.

Vedle výpravných zahraničních podívaných a mediálně víc "propraných" domácích filmů vyhlíží příběh o průběhu voleb v jedné mrňavé obci nenápadně. A přesto má v sobě silný náboj a přesvědčivé figury na to, aby na sebe upozornil. Alice Nellis vypráví o malých soukromých dramatech svých hrdinů, která se odehrávají na pozadí voleb. Helena je houževnatou bojovnicí za politické změny v místním zastupitelstvu, zatímco manžel trpí její častou nepřítomností. Zveličováním svých potřeb a péče o zdravotní stav ji tak vlastně skrytě upozorňuje na absenci vzájemné komunikace a blízkosti. Jejich dcera Jana studuje v Praze a také ona řeší svůj malý problém - profesora angličtiny a zároveň ženatého milence. Všechny jejich vnitřní tlaky a stresy (a nejen jejich) vrcholí právě během dvoudenních voleb ve zdejší škole - a půvabným způsobem se na výsledcích politického klání podepíší...

Nellis, která si napsala k filmu scénář (a dokonce v něm nazpívala jednu z písní), se projevila jako bystrá a také vtipná pozorovatelka všedního života a lidských trablů. Její skromná, ale trefná studie poměrů na malém městě a povah jeho obyvatel je okořeněna humorným nadhledem a smyslem pro kouzlo nechtěného. Trošku tak připomíná styl filmařů nové vlny 60. let, aniž by ovšem ztrácela na své originalitě a tvůrčí invenci. O tom, že i své herce dokázala citlivě vést dle jasné představy (zejména pak skutečnou matku s dcerou Ivu Janžurovou a Theodoru Remundovou) svědčí řada cen na festivalech San Francisco, Soči, Bergamo, Karlovy Vary).