Už poněkolikáté se pokoušíme vypátrat takřka nemožné. Královraha a také původce královraždy. Jméno oběti je známo: Václav III., rodem Přemyslovec, profesí český a polský král, rovněž tak datum jeho násilné smrti je nepochybné: 4. srpen 1306. Místo činu? Rovněž nesporné - Olomouc. Zbývá už zodpovědět pouze poslední otázku. Pachatel nebyl při spáchání činu přistižen, ale nějaký rytíř, Konrád z Potenštejna, národností Durynk, vyběhl z paláce mávaje v ruce zkrvaveným nožem. Ti, kteří byli venku, ho viděli utíkat, ihned ho zajali a okamžitě usmrtili. Takto a podobně byla ona olomoucká událost popisována. Pouze jméno vraha se tu či onde proměňovalo. Jméno údajného vraha, který však ve skutečnosti nemusel vraždit. Zdá se, že byl daleko spíš jakýmsi obětovaným pěšcem na mnohem důležitější šachovnici. Kdo tedy mohl stát za vraždou českého krále? Ze všech možných - když ne přímo pachatelů, tak tedy strůjců atentátu na krále - se ještě nedostalo na českou šlechtu. Někteří vypravují, že si tento král, když již po otcově smrti kraloval v Čechách, jednou postavil do řady stejný počet nových hrnéčků, kolik bylo pánů, a nazývaje hrnéčky jmény jednotlivých pánů, po pořádku do nich tloukl a rozbíjel je se slovy: Ty, takový pán, vrať mi to, co držíš, ten a ten hrad. Tak rozbiji hlavy svých poddaných, kteří se proti mně postaví na odpor a vzbouří. Neškodí mlčet, škodí mluvit. Tato událost nemohla zůstat utajena před těmi, jichž se záležitost týkala, a tak se někteří chvěli strachem ve svých srdcích a říkali: Co myslíš, že bude z toho chlapce? Jestliže ho takto necháme, pak nás všechny zničí a vyžene. Není právě toto a právě u české šlechty důvod k vraždě? Jestliže Václav III. opravdu jednal tak, jak popisuje ve své kronice Beneš Krabice z Weitmile. Pan Beneš se náramně podivuje nad jednou věcí, která ho zaráží i po několika desítkách let, uplynulých mezitím od olomouckého atentátu: Co mám říci o královských hodnostářích té doby, nevím. Proč odešli, nebo kam se ukryli? Nevím, proč špatní dvořané, ba dokonce nespravedliví zrádci, kteří se nedbale starají o to, co je jim svěřeno, nestřežili krále sobě svěřeného. Nedbalost a zlý úmysl se sobě rovnají. Okolnosti vraždy jsou opravdu podivné. A tak jsou na místě Benešovy otázky po odpovědnosti: Kde byl tenkrát nejvyšší hofmistr, nejvyšší komorník, maršálek, kteří jsou vždy první, když se mají brát dary? Kde byli páni, šlechticové a stráž královského majetku? Myslím, že nenajdou omluvu, protože buď o zločinu věděli, nebo nedbali... Tato slova jsou tím nejsilnějším obviněním, které bylo napsáno. A taky nejkonkrétnějším. Tato obžaloba zní: Vraždu připravila - anebo umožnila - česká šlechta.