Český rozhlas 1 - Radiožurnál

"Zimní král" České televize Jiří Hodač abdikoval, ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková se kvapem stahuje z palebných pozic a aniž bychom ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, znali verdikt páteční schůze Poslanecké sněmovny, Marešovu Radu České televize čeká rovněž odchod ze scény. Děje se tak proti vůli ODS i KSČM (to jsou ale paradoxy, když se na stráž zákonnosti postaví spolu strana demokratická a takřečená extremistická!) a díky přesile čtyřkoalice a ČSSD, jež v kauze Česká televize spojily na parlamentní půdě své síly. Mění snad Sociální demokracie kurz od Klause směrem ke čtyřkoalici? Bylo by vzájemné sblížení přijatelné i pro Unii svobody, jež po červnových volbách 1998 zmařila Zemanovu a Luxovu domluvu na společné vládě? A jak to jde všechno dohromady s výsledky nedávných krajských voleb a koaliční součinností ODS se čtyřkoalicí v krajských zastupitelstvech, v níž mnozí voliči obou uskupení viděli předzvěst rehabilitace české (řekněme) středopravice?

Předčasné, neřku-li dalekosáhlé soudy nejsou v této chvíli namístě. ČSSD zprvu podpořila v Radě ČT spolu s ODS odvolání ředitele Chmelíčka a jeho bleskové nahrazení Jiřím Hodačem. Následnou "rebelii" televizních pracovníků kritizoval jako porušení zákona Miloš Zeman solidárně s Václavem Klausem. Během Zemanovy vánoční dovolené převzali ale iniciativu vicepremiéři Rychetský a Špidla, v zákulisí podporovaní Stanislavem Grossem a Petrou Buzkovou. Zatímco ODS tvrdošíjně hájila nemohoucí Radu ČT, Hodače a trapnou "Bobovizi", o demonstrantech před Kavčími horami a na Václavském náměstí hovořila jako o zmanipulované mase a oddalovala schůzi sněmovny, téměř jistý příští předseda ČSSD Špidla pochopil, že nadešla hodina rehabilitace jeho strany. Po boku s ministry vnitra a spravedlnosti, kteří odmítli policejní zásah proti "vzbouřencům" v televizním velínu, sblížil sociální demokracii s "ulicí" a tím ji vzdálil od ODS, trucující v průhledně legalistickém koutě. Tím došlo ke sblížení se čtyřkoalicí, paradoxně především s Unií svobody, jež se na rozdíl od opatrných lidovců za vzdorující televizní redaktory na obranu veřejnoprávní televize od počátku postavila. "V sociálních, ekonomických a jiných programových otázkách se zásadně lišíme, sbližuje nás vstřícný vztah k Evropské unii. Na společnou vládu by to nebyl dostatečný společný jmenovatel. Na druhé straně si nedovedu představit společné vládnutí s takovou ODS, jaká dnes je a jak se projevuje," svěřuje se jeden "zasloužilý unionista", jinak přesvědčený stoupenec vlády pravice. Někteří jiní unionisté si však případné společné vládnutí čtyřkoalice a ČSSD po volbách v roce 2002 (nikoli dříve!) dovedou představit v případě, prosadí-li se v sociální demokracii tandem Špidla - Gross a lidé jako Zaorálek či Buzková, kteří už signalizovali zájem stranu otevřít jiným názorům, kontaktům, politickému stylu a hlavně ji odpojit od ODS. Spolupráci s ČSSD preferuje Cyril Svoboda a jeho bližní v KDU-ČSL, zatímco Kasalova stále ještě většina strany pošilhávala spíše napravo, byť nikoli po profesoru Klausovi. Proto také lidovci, kteří na Moravě z velké části vyhráli čryřkoalici nedávné volby tam, kde to šlo, přispěli k utvoření krajské koalice spolu s ODS, aniž by se přitom znepokojovali řečmi o rehabilitaci pravice, k níž se nepočítají, neboť už nestor Jan Šrámek je naučil, že lidovcům patří místo "nad středem". Jan Ruml sice dnes podezřívá ODS, že šla do krajských "vlád" se čtyřkoalicí jen z nouze, když je nemohla vytvořit s ČSSD, ale to nakonec není podstatné a občanům to může být jedno, neboť "podle skutků poznáte je". Občany totiž zajímá, jestli jsou pro politiky plnohodnotnými partnery, anebo opravdu jenom tou "ulicí", manipulovatelnou masou. Že chtějí být těmi prvními, totiž občany, jejichž názor je slyšen, vnímán a na němž záleží, to zřetelně připomněli v Praze na Kavčích horách a na Václavském náměstí, v Brně, Ostravě, v Olomouci, v Českých Budějovicích a dvěma sty tisíci podpisů na petičních arších. Ano, opravdu nešlo a nejde jen o Českou televizi!