číslo 4/2001
vychází 15. ledna

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Ta byla poměrně dlouhá. Jako každý jsem samozřejmě prošel klasickou školní torturou až k maturitě. Pak přišla otázka, co a jak dál. Nejvíc mě zajímaly počítače a tak jsem se stal nejprve grafikem a posléze správcem počítačové sítě. K mému štěstí jsem právě při téhle práci potkal spoustu lidí, kteří mi v dalším životě moc pomohli. Od počítačů totiž díky těmto lidem vedla moje cesta přes Barrandov a televizní produkci až k rádiu. Paradoxní nebo možná spíš legrační je to, že Regina byla moje vůbec první rádio. Z Reginy jsem po asi půl roce odešel do Radia VOX, z toho pak řízením osudu společně s Karlem Zajícem, mým tehdejším i nynějším šéfredaktorem, do Radia Alfa a odsud zase hezky zpátky do Reginy. Teď společně s Renatou Mňukovou moderuji Dobré ráno s Reginou a je to práce, která mě moc baví.

Vaše rozhlasové "nej"?
Za mikrofonem? To nemohu popsat nic jiného než to, jak jsem právě v mých začátcích na Regině "prochechtal" dvě a půl minuty živého vysílání. Ten, kdo o rádiu alespoň trochu něco ví, si dokáže představit, co jsou dvě a půl minuty živého vysílání. Šlo o to, že jsem při ranním dispečinku jen tak na půl ucha slyšel tiskovou mluvčí pražské policie Evu Brožovou, jak říká, že nějaká žena našla ráno ve své koupelně hada. V tu chvíli jsem, jak se říká v živých barvách, viděl situaci v té koupelně a prostě mě to tak "rozhodilo", že jsem nebyl schopen číst informace, které měly následovat. To nejkrásnější ale přišlo hned, jak jsem vyšel ven ze studia. Okamžitě začal zvonit telefon, a když jsem ho zvedl, ozvala se na druhé straně posluchačka, která mi děkovala. Proč? Den před tím se jí stalo něco velmi nepříjemného a můj smích jí prý dal sílu s tím bojovat. Za ten smích jsem samozřejmě dostal pokutu, ale do dneška mě těší, že i tak to mělo smysl. Té ženě to pomohlo, a o to tu přece jde.

Co vás drží nad vodou?
Na tohle téma jsem znal krásný vtip. A stejně jako v tom vtipu Pepíček i já se každý den díváme z okna a přemýšlím, jestli už ano a nebo ještě ne. Začínám mít ale pocit, že nikdy nezjistím, který den bude tím správným. A z toho vlastně vyplývá, že nad vodou mě drží čekání na lepší zítřek!