číslo 4/2001
vychází 15. ledna

Rozhlasová publicistika

PRÓZA V ROZHLASE

Arnošt Lustig: Propast

Literární tvorbu spisovatele Arnošta Lustiga (narozeného 21. 12. 1926 v Praze) hluboce poznamenaly osobní zážitky z druhé světové války: jako mladý chlapec byl v roce 1942 odsunut do terezínského ghetta a od roku 1944 prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V dubnu roku 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti do Dachau. Po osvobození začal studovat obchodní akademii, vzápětí však přešel na Vysokou školu politických a sociálních věd, kde studoval novinářství. Souběžně přispíval už od roku 1946 do několika předních periodik. Knižně debutoval v roce 1957 sbírkou povídek Noc a naděje. Od té doby publikoval několik dalších povídkových souborů, románů a novel, některé z nich byly rovněž úspěšně zfilmovány (Transport z ráje, Démanty noci, Dita Saxová aj.). Arnošt Lustig v roce 1968 odešel přes Itálii, Izrael a Jugoslávii do exilu. Od roku 1970 žije v USA, kde přednášel literaturu a scénáristiku na různých universitách, naposled na American University Washington D. C. V novele Propast se setkáváme s dvacetiletým vojínem Davidem Wiesenthalem kdesi v západních Čechách na počátku 50. let. David se během zimního vojenského cvičení zřítí do propasti a smrtelně se zraní. Hrdina je autorem záměrně uveden do zcela umělé, stylizované situace, umožňující mu na samém konci života vést vnitřní rozhovor jednak se sebou samým, avšak zároveň ustavičně přecházet ve vnitřní dialog s ženami, jež pro něj v životě nejvíce znamenaly - se svou matkou, se svými milenkami i s vysněnou a nedostižitelnou kráskou, předmětem marné touhy. David Wiesenthal je v jistém smyslu sám autor, který ve starším věku prochází svůj dosavadní život; v této symbolické časové smyčce - propasti se pokouší vyrovnat se svým údělem, s lidmi i s dobou a událostmi, které ho utvářely.