číslo 4/2001 |
|
Televize |
|
ZVEME VÁS DO KINA
Šestý den vypráví o klonování lidí
Podle biblické Genesis stvořil Bůh šestého dne člověka tak, "aby byl jeho obrazem" - jenže v současnosti nahradil Boží úradek člověk - svou vědou a klonováním si přisvojil roli, která mu nikdy nepatřila. Americké sci-fi Šestý den vychází právě z této konstelace a předkládá příběh, který se sice odehrává v budoucnosti, avšak možná v budoucnosti bližší, než sami tušíme. Vyprávění začíná připomínkou naklonované ovečky Dolly, rozluštěním lidského genetického kódu, dotýká se umělé "setby" lidských orgánů pro lékařské účely. A vychází z možnosti, že ziskuchtivé společnosti by se mohly zabývat klonováním celého člověka potají a ilegálně, navzdory zákazům. Režiséra Rogera Spottiswooda však nezajímaly ani etické, ani vědecké problémy s klonováním spojené, místo toho rozvinul jednoduchý a vcelku předvídatelný dobrodružný příběh, plný honiček a pronásledování. Hlavním hrdinou - samozřejmě mužným a nezničitelným - je pilot malých dopravních letadel Adam Gibson (v podání Arnolda Schwarzeneggera), jenž jednoho dne zjistí, že v jeho rodině zasedl místo něho jeho dokonalý dvojník - klon. A to není vše: na něho samotného kdosi pořádá doslova vražedné hony. Takže není divu, že chce zjistit, co se vlastně stalo... Šestý den je dílo naprosto konvenční svým prvoplánovým vypravěčstvím, ale také řešením zvoleného tématu. Zaujímá totiž alibistický postoj, že i klon, pokud se vůbec dozví o svém původu, se nakonec může polidštit ve smyslu převzetí duchovních vlastností původního nositele. Zcela chybí zájem o případné existenciální otázky spojené s bytím "replikovaných" bytostí, jako tomu bylo před dvěma desetiletími v Blade Runner, dokonce absentují i nápaditě splétané zápletky, jaké se zdařily např. v komedii Jako vejce vejci, kde postupně vyklonovaných jedinců bylo hned několik. Ovšem na druhé straně autoři nezastírají, že nechtěli nic jiného než publikum pobavit dobrodružnou podívanou, která se zříká jakýchkoli ambicí. JAN JAROŠ |