Španělsko je země starobylé kultury a více než kterákoliv evropská půda stala se domovem mnoha různých národů - mezi její obyvatele patří již od středověku cikánští kočovníci, kteří výrazně ovlivnili zejména taneční a hudební folklor, jak dokládá flamenco. Novodobí tvůrci umělé hudby se cikánskými inspiracemi Španělska napájejí již odedávna - nejkrásnějšími díly jsou Cikánské melodie Sarasateho, Ravelův Cikán a samozřejmě Bizetova Carmen. Není tedy divu, že i Manuel de Falla nalezl mnohé ze svých melodií a hlavně tanečních rytmů v cikánském folkloru, který zabarvil tradiční hudební a taneční žánry původních obyvatel země. Falla pochází z Cádizu, studoval v Paříži, stýkal se s impresionisty a po návratu domů se usadil v Madridu. Komponoval především pro scénu - psal hudbu k fraškám, zarzuelám, baletům a operám. Symfonickému žánru se věnoval v případě úprav dvou scénických děl, symfonických impresí Noci ve španělských zahradách a dalších tří kompozic. Kromě toho napsal řadu písní, komorní hudby a jako klavírista nezapomněl ani na tento nástroj. Svou hudbu k baletu Čarodějná láska napsal pro slavnou cikánskou tanečnici Pastoru Imperio a její předlohou se stala cikánská legenda z Andalusie, která zpracovává odvěké a nesmrtelné téma lásky. Věrná Candellos získá nového nápadníka až poté, co se mladičká Lucie obětuje jejímu mrtvému milenci. Název druhé Fallovy skladby, která zazní v odpoledním programu je více než výmluvný - Noci ve španělských zahradách.