číslo 5/2001
vychází 22. ledna

Názory, komentáře

OČIMA IVANA HOFFMANA A PETRA NOVÁČKA

Senát není sbor kývalů

Těm kteří si myslí, že Senát je zbytečný a měl by se zrušit, dostalo se minulou středu důkazu o jeho potřebnosti. Z Poslanecké sněmovny obdržel novelu zákona o České televizi (ČT), projednanou pod tlakem událostí na žádost vlády bleskovým tempem v režimu legislativní nouze. Ministerstvo kultury na ní pracovalo téměř rok ve snaze jasně v ní zakotvit veřejnoprávní charakter ČT, odpolitizovat její Radu a vnést pevnější řád do jmenování a odvolávání generálních ředitelů televize. Sám ministr Dostál se původně stavěl za "dvojitou" volbu Rady ČT sněmovnou i Senátem, ale kvůli odporu poslanců i své ČSSD ji nakonec do vládní předlohy nevtělil. V novele zákona se však přesto mohla ocitnout, kdyby ji po fiasku ředitele Hodače a zpolitizované Marešovy Rady ČT přijala ve sněmovně většina ČSSD a čtyřkoalice, a nikoli sociální demokracie a ODS, jež byla proti ukvapenému projednávání tak důležité novely. ODS však nechala stranou své zásadní výhrady, když Miloš Zeman požádal Václava Klause o pomoc. Senát se samozřejmě mohl usnést, jak to doporučoval například Richard Falbr nebo jak s tím byli svolní někteří lidovečtí senátoři, že se novelou nebude zabývat, postoupí ji prezidentovi, a když ji podepíše, krizi v televizi bude možné obratem vyřešit. Tentýž cíl sledovali senátoři ODS a ČSSD, když doporučili Senátu schválit novelu zákona o ČT bez připomínek a ruče ji postoupit na Hrad. Oba postupy by jistě byly účelné, ale jen od toho tu přece Senát není! Připomeňme si: Až do prosince 1996 jsme měli parlament sestávající pouze z Poslanecké sněmovny, která do roku 1995 projednávala zákony v jediném čtení. Důsledkem byly leckdy nedomyšlené, ba i "děravé" zákony, jež navzájem "neladily" a často i několikrát je bylo třeba novelizovat. I proto vznikl Senát, aby to, co schválí Poslanecká sněmovna, znovu zvážil, prozkoumal, poopravil a případně jí zákon vrátil k novému projednání, dojde-li k závěru, že jde o polotovar. Tím je velmi pravděpodobně i novela zákona o ČT, jež kdoví proč vyřazuje z volby televizní rady Senát, byť je půlkou parlamentu a tou druhou je sněmovna, a obě ty půlky jsou svorně nástupkyněmi České národní rady, jež v roce 1991 přijala nyní novelizovaný zákon číslo 483 o České televizi. Unikátem je i právo Poslanecké sněmovny schvalovat Kodex České televize, ale nejpikantnější je to, že hlavním a pomalu jediným smyslem novely má být rychlá instalace provizorního ředitele Poslaneckou sněmovnou a rychlá volba nové Rady ČT, obsažená v přechodných a závěrečných ustanoveních zákona. To že Senát odmítl schválit novelu, jež místo na nohou stojí na hlavě, je proto namístě.

Není hlava jako hlava

Nervozita kolem Pilipa s Bubeníkem

Dvojí druh nervozity zavládl u nás poté, co za Ivanem Pilipem a Janem Bubeníkem zaklaply dveře kubánského kriminálu. Ta první nervozita je veskrze pozitivní, směřuje k jejich osvobození a spojuje lidi, kteří k sobě jinak nemají názorově blízko. Osvobození těchto našich občanů si přeje stejně tak levicová vláda jako pravicová opozice, řešení hledá ministerstvo zahraničí, Poslanecká sněmovna i prezident, o propuštění Pilipa a Bubeníka usiluje i čerstvě vzniklá občanská iniciativa. Pak je ovšem dobře patrná i jiná nervozita, veskrze negativní: Objevují se názory, že poslanec Pilip neměl co jezdit za kubánskými disidenty, když jsme zde měli legislativní nouzi (jako by nouze odpůrců Fidelova režimu byla méně důležitá), a někteří naši spoluobčané dokonce neváhají spekulovat o tom, zda si naši občané za podporu "podvratných živlů" zacházení kubánských úřadů nezasloužili. Odkud se tyto názory berou v zemi, která má s totalitou bohaté historické zkušenosti, je vážná otázka. Možná je příčinou krátká paměť, ale třeba jsou ty nenávistné reakce vůči Pilipovi s Bubeníkem projevem paměti výborné: Ideály nevměšování se do "cizích záležitostí", které hlásali i naši komunisté, když sem jezdili cizinci podporovat "protisocialistické živly", se možná ve společnosti zakořenily hlouběji, než se zdálo. Navíc k nim přibyla dojemná starost daňového poplatníka, zda nás vysvobozování vlastních spoluobčanů z cizího vězení nepřijde draho. Slušným lidem je však z reakce kubánských novin jasné, o co se jedná, už teď.