Muži o ženách tvrdí, že mají špatný orientační smysl. Dovolím si s nimi pro tentokráte nesouhlasit. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Ženy zpravidla nemají orientační smysl žádný. Jsem toho zářivým příkladem. Do Lipska jsem dorazila s mírným zpožděním, neboť fakt, že velký modrý nápis Teplice, inzerovaný hned na několika pražských křižovatkách, nenavádí řidiče na dálnici, nýbrž pouze nesměle napovídá přibližný směr naučné stezky po vlastech českých, končící pravděpodobně v některé z útulných hospůdek teplických krajů, je nad moje chápání.

Ono mlhavé ráno vypadaly útulně snad i pochybné podniky pohraničního úseku silnice E 55, kde se divákům naskýtal přímo impresionistický výjev z Monetových obrazů. Omrzávajícím dívkám v nápaditých oblečcích chybělo k dokonalosti pouze paraplíčko starorůžové barvy.

S vědomým pověstné německé přesnosti jsem spěchala na sraz s majitelkou mého pronajmutého bytu. Že by snad také zabloudila? Čekání mi zpříjemňovaly Vysockého písně v podání pouličního zpěváka a buřty s hořčicí. Venku mrzlo až praštilo a pohled na škaredé, vylidněné lednové město, tovární komíny a jeřáby ve mně vyvolal sentimentální vzpomínky na dětství, prožité v dobách socialismu.