číslo 5/2001
vychází 22. ledna

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Uskutečnila se poměrně pozdě, protože až do počátku devadesátých let jsem pracoval v jiných profesích, byť ne až tak rozhlasu vzdálených. Externě jsem ale s rozhlasem (s krajským studiem Hradec Králové) spolupracoval už v osmdesátých letech. Rozhlasem ale prakticky žiju od narození, neboť dětství jsem prožil v místech, kde nebyl profesionální kulturní život. Mé první koncerty, jež jsem coby posluchač prožíval, byly rozhlasové a dodnes na ně nedám dopustit.

Vaše rozhlasová "nej"?
Ač doménou rozhlasu je aktuální odraz současného širokého společenského tepu, přímo nejposvátnějším místem je pro mě rozhlasový hudební, ale i literární archiv. Považuji jej za národní kulturní památku. Osobně mám k němu vztah přímo bytostný, neboť kromě mých rodičů mi zásadně pomáhal otevírat onu nevyčerpatelnou oblast umělecké tvorby, bez jejíž stálé společnosti si nedovedu představit svůj život ani dnes. Jsem šťastný, že mohu pracovat, rozhodovat, tvořit a rozdávat na místech, jež jsem svým předchůdcům celá desetiletí záviděl.

Co vás drží nad vodou?
Tato otázka patří spíše člověku tonoucímu, což myslím není můj případ. Ačkoliv - při velkém pracovním nasazení dobře volený plavecký styl není na škodu. Samozřejmě velmi povzbuzuje jakýkoliv ohlas posluchačů - kladný i záporný. Nečiním rozdíly mezi reakcemi posluchače-laika a odborníka. Všechny jsou pro mě důležité, byť se někdy diametrálně liší. A za vůbec nejzávažnější považuji prosbu posluchače o radu, o názor. Důvěra v dobré a seriózní rozhlasové vysílání naší stanice ještě zdaleka nevymřela, a to je jistě důvod nejen k radosti, ale také k velké zodpovědnosti.