číslo 5/2001 |
|
Pro každého něco |
|
TECHNICKÁ PORADNA
Paní A. Jermářová má jednoduchou
otázku. Jaký si má koupit přijímač, na který by zachytila stanici Vídeň.
Odpověď je také jednoduchá. Nevolil bych žádný veliký přijímač, nebo dokonce
věž, ale nějaký do ruky, aby bylo možné s ním pocházet po místnosti a hledat
optimální místo, kde žádanou stanici nejlépe uslyšíte. Vídeň na středních
vlnách jistě zachytíte na přijímači Panasonic RF - 3700, nebo na jiném stejných
vlastností. Také můžete vyzkoušet Panasonic RF - 3500, který ovšem není
digitální, takže by se pravděpodobně obtížněji ladilo, což není na závadu.
Pan J. Svoboda se ptá na budoucnost RDS (Radio Data System), protože v současné době jej nepovažuje za takový přínos, jak se očekávalo. Text na stínítku do jisté míry supluje hlasatele a náš čtenář se domnívá, že by mohly (třeba) doplňovat zvuk statické obrázky, které by se obměňovaly asi po 20 minutách. Ptá se, zda takto RDS někde funguje. Abych se přiznal, po zkušenostech s manažery soukromých rádií, považuji současný stav za úspěch. Majitelé autorádií tento systém ocení u Radiožurnálu, který stačí navolit jednou a cestou se o příjem stará již RDS. Také je dobré, když se vám místo kmitočtu objeví na stínítku název stanice a při více možnostech směrování antén si přečtete v decibelech, jaký signál přichází na vstup vašeho přijímače, a pokud se spokojíte s "trochu" nepřesným časovým údajem, pak i zde RDS poslouží. A budoucnost? Je asi v reklamě a případně v navigačním systému pro motoristy. Pan I. Klíma je opravdový rozhlasový labužník, který si pořizuje přijímače pro tu dosud dostupnou nejvyšší kvalitu vysílání, čímž se rozumí digitální a zatím ze satelitu. Dosud přijímá asi 300 programů televizních a 200 rozhlasových. Těší se, až digitální pozemské vysílání u nás nebude pouze experimentální, ale také pro patřičně vybavené posluchače. IVO ROTTENBERG |