Zábavné pořady schopné se zárukou přilákat diváky o víkendových večerech k televizní obrazovce bývá těžké kritizovat. Zejména, jedná-li se o pokračování zavedených titulů zavedených humoristů. Rozdíl mezi očekávaným a skutečně viděným bývá velmi malý. V mezích normy se odehrála i dvě staronová setkání s jistotami humoru, která nabídly druhý lednový týden obě "velké" televize. Svůj dobře známý a zavedený standard předvedla dvojice Oldřich Kaiser & Jiří Lábus v novém vydání svého občasníku s názvem Zeměkoule, uvedeném v sobotu večer prvním programem České televize. Oba ve své zpravodajské parodii opět dokázali téměř vše, co dlouhá léta charakterizuje jejich humor - od vytříbeného pozorovacího smyslu pro absurditu, přes schopnost groteskního domýšlení životních a situačních schémat, až po klaunskou radost z vyhrávání karikujících miniatur. Neméně tradiční však je i výhrada, která opět poznamenala výsledek jejich sólování: bez důsledného dramaturgického a režijního dohledu, který by pomohl "oddělit zrno od plev" a zároveň dát celku řád a spád, bylo necelých padesát minut až dost dlouhých...

Snad ještě důsledněji naplnil očekávání nedělní večerní návrat Ivana Mládka na obrazovku TV Nova. V pořadu se starým obsahem a novým názvem Country estráda opět oživil svou specifickou směs osobitého smyslu pro černý humor a nesmrtelných autorských písniček se solidní dávkou vulgarity, trapnosti a té snad nejpokleslejší "lidovosti", která byla kdy na tuzemských obrazovkách k vidění. V jejím případě platí okřídlené "proti gustu, žádný dišputát". Stejně logické a oprávněné však je bránit vpádu této "estetiky" na obrazovky České televize. Označovat tuto obranu vkusu za cenzuru, o což se v nedávných dnech pokusil sám Ivan Mládek, je účelové pokrytectví. Nebo hloupost.