Už téměř čtyři a půl tisíce let nás dělí od vzniku textu, jehož o něco pozdější opis na papyru deponovaný v pařížské Národní knihovně je nazýván "nejstarší knihou světa". Jeho autorem byl vezír Ptahhotep (tedy první ministr) předposledního z panovníků 5. dynastie egyptské Staré říše, který vládl někdy v letech 2350-2310 př. Kr. V 37 kapitolách svého Naučení uděluje Ptahhotep na vyzvání krále Isesiho rady svému synovi, aby mu tak umožnil stát se jeho nástupcem v úřadu. Vybízí ho k pravdomluvnosti, skromnosti, spravedlnosti a odpovědnosti k získané moci a naopak varuje před povýšeností, ziskuchtivostí, předpojatostí a unáhleností. Je sice pravda, že tyto rady byly v mnohém účelové a pragmatické, že měly především zajistit úspěšnost a stabilitu hodnostářova poslání. Nevíme také, zda se nový vezír skutečně těmito radami přesně řídil. V každém případě však byla laťka pro morálku budoucího staroegyptského premiéra nastavena hodně vysoko a - což je zvlášť důležité a pro nás vlastně zahanbující - je zcela zřejmé, že se tenkrát mravnost držitelům moci jednoznačně vyplácela! Nebyla jen pro naivní snílky.

O stabilitě těchto norem (které se i vyučovaly ve školách pro písaře, tedy pro dobové intelektuály) v celkem málo se proměňující egyptské společnosti svědčí i Naučení Amenemopa, vysokého úředníka působícího v zemědělství, které je nejméně o dvanáct století mladší. I v něm jeho autor nabízí pro svého syna vzor v člověku klidném, uvážlivém a zbožném, kterému je cizí tlachavost, bezohlednost a svárlivost. (Pozoruhodná je tu i souvislost tohoto textu se Šalamounovými Příslovími ze Starého zákona.) I Amenemopovy rady, týkající se mnohdy zemědělské i právní praxe, nás překvapí svou nadčasovou aktuálností: "Nepřijímej úplatky od mocného, abys v jeho prospěch utlačil slabého. Nevyužívej padělaných listin, je to smrtelná zrada. Předej majetek jeho právoplatným vlastníkům. Nech si zajít chuť na jejich domy, jinak skončíš na popravišti." Na popravišti!