Pátek 2. 2. 2001 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 11.45 hodin

Trojí učení - buddhismus, konfuciánství a taoismus - žilo ve staré Číně po věky souběžné a v životní praxi Číňanů se jednotlivé proudy leckdy prolínaly a prostupovaly. Zatímco konfuciánská "světská cesta" směřovala k ideálnímu stavu společenských poměrů, projevovala starost především o obec, stát, svět a jejich mravní podobu, taoistická cesta soustřeďovala svou energii především do nitra jedince, k existenciálnímu rozměru jeho existence, k jeho duchovnosti.

Cesta zvaná Tao (podle nové transkripce Dao) je pro nás spojena hlavně s tzv. Starým Mistrem Lao ´c, současníkem Konfucia. Druhou nejvýznamnější knihou čínského taoismu, která získala světový věhlas, je Čung, dílo geniálního mudrce Mistra Čuanga (dnes Zhuanga), žijícího ve 4. století před Kristem, jejíž definitivní verze pochází až ze 3. století po Kristu. V Reflexi "na taoistické téma" budeme těžit z aforismů, drobných historek, podobenství a básní v próze, které obsahuje její nejpodstatnější část nazvaná Vnitřní kapitoly.

Zhuanga, tohoto samotáře milujícího hory a zcitlivěle vnímajícího prostor nekonečných přírodních proměn, v němž hledal příměry pro charakter lidského přebývání na tomto světě, vůbec nezajímala společenská užitečnost jeho přemítání, byl relativistou, pokud jde o pravdu jako o výsledek racionalistické spekulace, skeptikem vůči jakýmkoli jednoznačným závěrům; nepodléhal zármutkům, ale ani radosti, neboť obojí považoval za znevolnění, za omezení toho nejpodstatnějšího: naprosté vnitřní svobody, která mu je vposledku výrazem souladu s přirozenými zákonitostmi života.