Je myslím na místě dodat: Kterak jsme se zemsky zřídili. Léta Páně 1498. stala se hrozná a nekřesťanská věc, když některé ženské trávily lidi otrávenými topinkami. Boží zásluhou se to odhalilo a to vraždění přestalo. V Kutné Hoře kvůli tomu upálili jednu babku a pak se to prozradilo v Praze. Byly za to upáleny na Novém Městě Kameníkova žena Johanka, na Starém Městě Moučková, z Malé Strany Rájova dcera, dále hokynářka Lída z Koňského trhu a Židovka Bělská, která ten jed připravovala. Při mučení obvinily na sto dalších a svedly všechno na Koptovu ženu od svatého Jindřicha, jejíž muž byl také konšelem. Ale Johanka Kameníková, jejíž muž byl předtím na Novém Městě předním konšelem, vypověděla při mučení, že to všechno dělala s vědomím svého muže, a s tím také zemřela. On musel něco tušit, protože rychle odešel na Zbraslav, ale tam byl také zatčen a mučen tak, že mu při natahování na skřipec zlomili ruku... Potom však byl propuštěn a jakž takž se uzdravil, ale zůstal chromý. Snad se může někomu zdát, že tento případ jest v dějinách našich jevem pouze okrajovým. a snad se ani nesluší, abychom jej stavěli v sousedství vysoké politiky. Učinili jsme tak záměrně - a naše úmysly jsou lehce čitelné. Chceme naznačit, že se mohutná stavba české historie neskládá pouze ze zásadních a světodějných aktů, ale že do ní patří i živůtky obyčejných lidiček, sem tam nějaká ta otrava, občas lehčí či těžší mučení, a když už se holt nedalo nic dělat, tak se upalovalo. Ano, a teď (když jsme si řekli, že i ta největší mozaika se neobejde bez kamínků drobných) opět můžeme upřít svůj zrak vzhůru, k místům, kde se vskutku rozhoduje, bez kterých by to zkrátka nešlo. O suchých dnech postních v běhu roku 1499. od 20. února do 1. března víme, že uložen byl ze společného svolení všech tří stavů trest na lidi zlé a nešlechetné, kteříž v těchto časech cedule zrádné, nešlechetné a hanlivé na všechny stavy tohoto království, i také na pány a úředníky zemské spisujíce, je lepali, kradli a metali pokoutně, začež každý, kdo by v takovém skutku postižen byl, bez milosti měl čtvrcen býti jako zrádce, a kdo by pak, najda takovou zrádnou tabuli, hned ji nestrhal a ji komu jinému ke čtení neb ohledání dal, měl též bez milosti seděti rok ve věži. To podává samo důkaz o veliké tehdáž rozdrážděnosti a rozčilenosti stavů proti sobě vespolek. Ano, České království bylo opět jednou rozdrážděno. A toto rozdráždění bylo politické. V politice má dopad kdeco, natož pak odjezd hlavy státu ze země (nebo jiného špičkového činitele). Léta Páně 1490., když se na věčnost odebral uherský král Matyáš Korvín, převzal vládu nad Uhrami Vladislav Jagellonský, což v praxi znamenalo, že změnil svoje trvalé bydliště. Namísto dosavadní adresy: České království, Praha, Pražský hrad byl nyní sídlem v Uhrách, nad Dunajem, na Budínském hradě. Vliv Vladislavův u nás (byl-li předtím vůbec patrný) vyhasl úplně a moci se chopili: páni.