Ve svém nejnovějším filmu Darebáčci navazuje Woody Allen nejen na svou dávnou parodii Seber prachy a zmiz (známe ji z televizního uvedení), ale hlavně na tradici duchaplných zlodějských komedií, jejichž průběh skýtal nejedno nečekané překvapení. Z typicky allenovských atributů tak nakonec zůstala zachována především někdy bizarní partnerská či manželská hašteření, ale samotná syžetová kostra vykazuje zcela jiný původ. Allen zde hraje brblavého človíčka Raye, jednoho z party drobných podvodníčků, kteří se chystají vyloupit banku - jednoduše tak, že z nedalekého obchodu, který si pronajali, prokopou tunel. Jejich počínání sice ztroskotá, avšak původně krycí "podnikání", kterého se ujala hrdinova žena Frenchy (výřečná Tracey Ullmanová), znenadání slaví mimořádné úspěchy. Kumpáni se náhle vyšvihnou mezi největší výrobce sušenek a zbohatnou. Nijak tím však neskryjí svou prostoduchost a neznalost společenského bontonu, žena navíc začne podléhat lichotkám svůdného majitele kterési galerie (Hugh Grant), jenž přislíbí, že ji zasvětí do života takříkajíc na úrovni...

Kdyby Darebáčky nenatočil právě Allen, zřejmě byl nevzbudili žádnou větší pozornost. Lze mu vyčítat povrchní a ledabylé splétání zápletek, dramaturgickou primitivitu, která zapříčinila, že některé situace jsme jak u Allena, tak ve zvoleném žánru už viděli zpracované zdařileji. Ani jindy osvědčené postupy nemají potřebnou výmluvnost - ať již je to nepříliš ústrojně vložená televizní reportáž o zázračně se rozvíjejícím podniku či několik téměř pantomimických epizod (zejména na etapy rozložené vykrádání sejfu, do něhož zmatený Allen nakonec vloží originál šperku namísto kopie, kterou si s sebou přinesl).

Nedomyšlená je kresba postav i situací, v nichž se ocitají. Tématu výchozího smolařství schází přiměřené nakládání, ani nadsázka nedochází k potřebné jistotě. Kolísání v kresbě charakterů a nedůslednost v jejich vedení (původně soudná a předvídavá Frenchy se nakonec ukáže být nejnaivnější) se odráží na výsledném zmatnění jednotlivých postav a spoléhání na vnější efekty. Dokonce některé postavy z děje znenadání mizí, například členové původní Rayovy party. Allen sice ironizuje nevzdělanost a kulturní ignoranci, ať již přiznává snahu ji odstranit (u Frenchy) či naopak zdůrazňuje nezájem a zápecnictví (u Raye), ale současně zesměšňuje snobismus rádoby uměleckých produkcí, nudné byť honosné večírky. Snad zamýšlená satira na zaostalé zbohatlíky a jejich směšnou aroganci se tak dosti míjí účinkem.

V Darebáčcích jistě nalezneme vděčné komediální situace, ale v rámci Allenovy tvorby se jedná o zapomenutelnou položku.