Tento nadpis je míněn spíše symbolicky. I po roce 1975, kdy Jaroslav Krombholc stanul v čele Symfonického orchestru Čs. rozhlasu, zůstával Národnímu divadlu věrný. V podvědomí hudbymilovné veřejnosti zůstával ještě dlouho jako jeden z nejvýraznějších představitelů českých dirigentů operních. Byl jedinečným interpretem Smetany, ale i Mozarta a zvláště Janáčka a naší i světové moderny. Slavil úspěchy jak s Kouzelnou flétnu a Smetanovými operami, tak s Bergovým Vojckem či Juliettou Bohuslava Martinů, kterou zachytil i na gramofonové desky (se svou ženou - legendární sopranistkou Národního divadla Marii Tauberovou v titulní roli). V našem hudebním životě panuje už odjakživa velmi zvláštní, nepochopitelný a často až nespravedlivý názor, že dirigenti se dělí na operní a koncertní. Jaroslav Krombholc byl důkazem, že jedna dirigentská osobnost může působit stejně intenzivním tvůrčím způsobem jak v opeře, tak i za dirigentským pultem velkých symfonických těles v koncertních síních. Jeho zahajovací Má vlast s Českou filharmonií a později i s rozhlasovými symfoniky na Pražském jaru patří dodnes k nezapomenutelným zážitkům. Jaroslav Krombholc byl proto povolán do čela rozhlasových symfoniků. Jeho éra nebyla dlouhá (1975-978), ale zanechala hlubokou stopu v podobě vynikajících studiových nahrávek.