Masopust, masopust, jen mě, holka, nevopusť! Takhle prosí v jedné písni chodský mladík hezkou dívčí a já bych rád viděl takovou, která by téhle prosbě odolala. Opustit chlapce zrovínka o masopustě, kdy tradičně bývá nejvíce veselek, to by byl nerozum. Vlastně ani nevíme, proč v této době bylo nejvíce veselek. Možná proto, že veselka a veselí vyrostly z jednoho slovního základu, nebo proto, že se v těchto bláznivých dnech lidi dopouštěli kroku, později třeba tisíckrát litovaného? Těžko říct. Zvyklost masopustních svateb se udržela hezky dlouho. Rozumný člověk by si pomyslel, proč mladí adepti ženitby nečekali na jaro, třeba na máj s celou tou stafáží rozkvetlé přírody. Ale kdepak, nejen zvyk, ale také pověra měla železnou košili, že se májové manželství nevydaří. A tak svatba musela být v masopustě, i kdyby v počasí čert na čertu rajtoval. O veselkách, o zabijačkách o dobrém jídle se dozvíte nejen slovem, ale hlavně prostřednictvím písniček ve folklorním notování z Plzně.