Čtyřkoalice se ve Svatováclavské smlouvě z loňského září zavázala, že do 31. ledna 2001 bude mít stínového premiéra (Jan Kasal nechtěl "lídra") a od předminulé neděle ho skutečně má. Nestal se jím však Kasalův a Kalouskův lidovecký kandidát Jaroslav Kopřiva, který sice říká, že neví proč, ale všichni přítomní na žďárském jednání čtyřkoaliční Politické rady vědí, že kvůli tomu, co neřekl a neudělal, když od něj veřejnost očekávala nějakou akci. Nestal se jím však ani tipovaný favorit, předseda Unie svobody Karel Kühnl, kterého jeden z trojice lidoveckých zástupců v zákulisí přitiskl ke zdi. Netýkalo se to Kühnla samotného, ale jeho příbuzenstva a ani unionisté netuší, proč jejich předseda dotyčného lidovce nevyzval, ať svou mrzkou výhradu zopakuje před celou osmičlennou Politickou radou, čímž by se prý býval vyřídil onen lidovec, zatímco takhle to vzdal dobrovolně Kühnl. V unii nastalo velké zklamání. V ruletě se na chvíli ocitli unionisté Vladimír Mlynář, jenž neodmítl případně pomoci jako volební lídr, ale necítil se na kandidáta na premiéra, a dokonce i v té době na Kubě zavřený Ivan Pilip. Nabídka padla šéfovi KDU-ČSL Janu Kasalovi, jenž se ale nechtěl obrátit zády k nejvyššímu stranickému mandátu, a tím rovněž vypadl ze hry.

V sobotu večer, v situaci již velmi zapeklité, zazněl od unionistů návrh na Cyrila Svobodu, takto prvního místopředsedu KDU-ČSL. Ten si vyžádal čas na rozmyšlenou do nedělního rána a k překvapení svých stranických kolegů Kasala a Kalouska nabídku přijal s předem danou podmínkou, že se vzdá stranické funkce. Kasal narychlo svolal do Žďáru celostátní výbor KDU-ČSL, v němž počátkem prosince prosadil kandidaturu Kopřivovu. Během zasedání výboru v neděli odpoledne to zprvu nevypadalo pro Svobodu dobře, ale úvahám na téma, že musíme trvat na Kopřivovi a vydržet třeba dva dny, až ho prosadíme, učinil konec poslanec, bývalý místopředseda strany a starosta Heřmanova Městce Miloslav Výborný, jenž překvapivě vystoupil na podporu Svobodovy kandidatury, ač ve straně patří ke Kasalovým spojencům. Lidovci umí takové vstřícné gesto ocenit, nicméně kvůli taktizování právě některých jejich zástupců v Politické radě čtyřkoalice byla dohoda na Cyrilu Svobodovi, jasná od nedělního rána, potvrzena a oznámena až před půlnocí.

Dokument o sedmi bodech obsahuje stranický klíč pro sestavení stínové vlády v poměru sedm míst pro US, čtyři pro KDU-ČSL, dvě pro ODA a jedno pro DEU. Polovina křesel pro unii by podle Karla Kühnla měla zajistit, aby nemohla být přehlasována v programových záležitostech, až bude stínový kabinet připravovat svůj program. Vstříc unii vychází i dva závěrečné body žďárské dohody: šestý hovoří o prosazování zásadní reformy penzijního a sociálního systému, která povede ke snižování mandatorních výdajů na veřejných rozpočtech, závěrečný pak o rozsáhlém otevření vzdělávacího systému, vyrovnání podmínek pro všechny školy bez rozdílu zřizovatele a o možnosti poskytovat nadstandardní nabídku vzdělání i za úplatu. Cyril Svoboda již několikrát připomněl vůli po dohodě a spolupráci všech členů čtyřkoalice, avšak zvláště zdůraznil velkorysý přístup US a Karla Kühnla. Ten se chová elegantně, ale tím, že vzdal utkání ve Žďáru, si ve své vlastní straně možná začal podřezávat nohy vlastní předsednické židle. To ale nakonec není podstatné, protože pro čtyřkoalici teď platí, že buďto společně vyhraje, anebo svorně lehne popelem.

Vyhrát, či alespoň čestně uspět v příštích volbách do sněmovny předpokládá, že se Cyril Svoboda projeví ne pouze coby jakýsi koordinátor, jenž nyní už bez hlasovacího práva bude docházet do Politické rady čtyřkoalice a s ní ladit kroky stínové vlády. Má-li být čtyřkoalice vskutku pro voliče alternativou ODS i ČSSD, jak to o sobě tvrdívá, pak Cyril Svoboda musí být nikoli jen stínovým premiérem, neboť tím je jakožto šéf stínové vlády ODS vlastně už i Václav Klaus, předseda strany, jež smluvně drží u moci Zemanovu vládu. Ale musí se projevovat a být vnímán jako vůdce opozice. Čili když něco řekne, nemůže to být jen další ševelení na politické scéně, ale mělo by to mít váhu, sílu argumentu, smysl pro realitu všedního života a také by to mělo znít jinak než od Václava Klause a Miloše Zemana. Už teď však někteří mudrlanti píší, že Svoboda je usměvavá nula jako kdysi Dubček, člověk bez názoru a valných schopností, přizpůsobivec, který nikomu nevadí a také nic nedokáže. Podle skutků zajisté poznáme i Svobodu a třeba ty skutky nebudou valné. Problém je v tom, že někomu místo skutků a fakt stačí dojmy, a takoví pak jedněm fandí na čestné slovo a druhé "férově" kosí už na startovní čáře. I s tím si bude muset Cyril Svoboda jako každý politik poradit. Nejpodstatnější však je, aby v den D rozdíl mezi skutky a dojmy byli připraveni ohodnotit voliči.