číslo 7/2001
vychází 5. února

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
V mém životě hrají významnou roli náhody. A tak jsem se "náhodou" dostala před mikrofon i televizní kameru ve zpravodajství. Hned po revoluci v roce 1989 přijel do Prahy televizní štáb ze Ženevy, který u nás natáčel o porevoluční atmosféře, o vznikajících soukromých rádiích, o studentském hnutí. Měla jsem štěstí, že jsem se stala na 14 dní produkční tohoto štábu, ačkoliv předtím jsem pracovala na Obchodní akademii jako vychovatelka mládeže. S televizí RTS jsem navštěvovala Studentské listy, Nezávislé televizní vysílání, Rádio 1, které tenkrát začínalo vysílat na Letné, pod Stalinovým pomníkem. A právě tam si mě všiml Richard Kraus, kterému vlastně děkuji za to, že mě přivedl k rozhlasovému vysílání. Na základě konkurzu jsem nastoupila do Rádia Kobra a nikdy nezapomenu na svůj trémou roztřesený hlas.

Vaše rozhlasová "nej"?
Když jsem byla malá holka, hrála jsem rodičům divadlo. Potom jsem režírovala svého mladšího bratra, přidala jsem k "domácí" divadelní tvorbě i psaní scénářů a v noci jsem si snila o tom, s kolika herci budu jednou kamarád. V Českém rozhlase se mi splnil můj sen v pořadu Kolotoč. Zde mohu v podstatě uplatnit všechny moje dávné touhy.

Co vás drží nad vodou?
Moje šestiletá dcera Anežka! Pocit, že žiji ještě pro někoho jiného a že jsem zodpovědná za dalšího člověka, mi dává nesmírnou chuť do života.