Nevím, jak vy, ale já neznám člověka, který by ve smrti spatřoval jakoukoli radost či ji dokonce oslavoval. Samo místo, kde jsou zemřelí pochovaní, tedy hřbitov, pak považuji za místo posvátné, tiché, někdy až ponuré, určitě ale smutné. Přesto na světě existuje hřbitov oficiálně, a to i v turistických příručkách, pojmenovaný jako "veselý". Tímto unikátním primátem se může pyšnit malá rumunská obec Sapintu. Leží na levém břehu řeky Tisy na rumunsko-ukrajinské hranici. Prakticky ničím "nevybočuje" z podoby ostatních obcí župy Maramureš, pro něž jsou typická zejména vyřezávaná dřevěná vrata, celodřevěné kostelíky i ručně tkané koberce všech velikostí a tvarů, které jsou cenným artiklem pro zahraniční návštěvníky této oblasti. Tím jediným, ale dosti podstatným, čím se nejen od nich liší, je právě ono "veselé" místo odpočinku. První, co mi padlo po příjezdu do Sapintu do oka, byly přes plot přehozené zmiňované koberce určené výhradně na prodej, mé pozornosti neušly ani tzv. hrncové stromy. Toto označení jsem s prominutím vymyslel sám, ale řekněte, jak byste pojmenovali středně vzrostlé stromy s ořezanými větvemi, na jejichž koncích byly navěšeny hrnce, hrnečky a kastroly všech možných i nemožných barev. Své místo měli i kočovní cikáni nabízející zboží všeho druhu, zejména pak plastové kbelíky. Nejvíc jsem se však pochopitelně těšil na slíbenou hřbitovní atrakci. A věřte, bylo se nač dívat. Jednotlivé hroby byly na sebe přímo nalepené, vytvářejíce tak trochu iluzi miniatur. Přímo pohádkové však byly samy náhrobky. Celé ze dřeva, široké asi třicet centimetrů a zakončené na obě strany zkosenou stříškou. Na čelní straně, a mnohé i na zadní, měly namalovaný nějaký obrázek. Některé z nich byly i kvalitním řezbářským dílem. Teď se zřejmě ptáte, jakými malůvkami mohou být takové náhrobky vyzdobeny. A stejně jako já byste se podivili! Na všech bylo výtvarně znázorněno, v jaké situaci dotyčný zemřel a jaké povolání za života vykonával. A tak na jednom náhrobku byla zobrazena žena u tkalcovského stavu, na druhém byl horník, na dalším voják, přadlena a další. Každá postavička je doplněna mnoha detaily jako v případě hospodáře, který stříhá ovce, a vedle něho jeho žena vaří něco u plotny. Zvláštním případem je pak vyobrazení způsobu, jak někteří lidé, pokud nezemřeli přirozenou smrtí, zahynuli. Že jeden mladík byl zavražděn střelnou zbraní, je vám jasné okamžitě. Neznámý vrah vyzbrojený puškou střílí na onoho mladého muže, který zasažen padá k zemi. Častým způsobem předčasného skonu je i utonutí, které v různých vyvedeních "zdobí" mnoho náhrobků. Nu, řeknete si: jiný kraj, jiný mrav. Za přímo surrealistický však považuji obrázek, na němž je nakresleno auto, a to i s řidičem, nad jehož kapotou se "vznáší" malé dítě. Autor se snažil sdělit, že v tomto případě bylo děvče sraženo projíždějícím vozidlem a srážku nepřežilo.

Epitafy v Sapintu, jak jsem si přečetl v některých turistických průvodcích, svým způsobem oslavují smrt. Zda je název "veselý hřbitov" na místě, ponechám vašemu úsudku...

Tento článek by mohl mít podtitulek: "Opakovaná lež se stává pravdou". Nemám tu větu rád, protože utvrzuje všechny zločince světa, že lhaní a demagogie nakonec přináší ovoce. Západní Evropa je v poslední době doslova posedlá genetikou. Každý týden se v Belgii objeví jeden velký článek, který popisuje, co zjistili vědci o lidské genetické informaci. Víte třeba, že 95 procent obyvatel dnešní Evropy pochází z pouhých deseti lidí, kteří přišli na území kontinentu před tisícovkami let? Vědci dospěli k tomuto názoru na základě srovnání chromozomů lidí z Evropy a Blízkého východu. Podrobný výzkum ukázal, že většina ženského pokolení se dá rozdělit podle genetických znaků do deseti kategorií. Z toho pak vyplývá, že dnešní Evropan pochází z krve některého z deseti originálních odvážlivců, kteří se vydali do chladné a nehostinné pravěké krajiny z teplých oblastí Blízkého východu. Jiný výzkum šel ještě dál. Vědci na jeho základě dospěli k mínění, že biblický Adam se nemohl s Evou nikdy setkat. Ve chvíli, kdy Eva měla geny podobné dnešnímu člověku, Adam se ještě geneticky podobal divoké opici. Adam se tedy s Evou míjel o několik desítek tisíc let, ačkoliv po nocích leželi vedle sebe. Oba vědecké průzkumy se staly obětí satirických poznámek. Například karikaturista v deníku Le Soir namaloval obrázek biblického ráje, kde na stromě sedí opice s jablkem v zubech a pod ním v minisukni stojí krásná Eva a říká: "Adame, Adame - jak to jen vysvětlíme Pánu Bohu. Kolikrát jsem Ti říkala nehraj si s tím hadem?" Vědecké objevy v genetice - hlavně rozluštění lidského řetězce DNA - posilují vědomí, že člověk se zajímá o své dějiny, aby našel odpověď na věčnou otázku: proč je na světě a jaké má možnosti? Zatímco však vědci s podporou počítačů tráví hodiny hledáním počátku lidského rozumu, všední život dává o našem životě jiný obrázek. V Haagu se nedávno konala velmi důležitá konference o změnách podnebí. Zástupci 150 zemí seděli nad jasnými zprávami o tom, že planeta země se otepluje a důsledkem toho dojde ke klimatickým změnám, které znepříjemní život našim dětem, vnukům a pravnukům. Kolem roku 2100 si obyvatelé Velké Británie budou muset zvyknout na silné povodně. Naopak v Itálii, Španělsku nebo v Řecku bude léto vypadat jako dnes v Egyptě nebo v Saúdské Arábii. Ačkoliv fakta jsou do očí bijící, dohoda o redukci skleníkových plynů, a tedy i o omezení automobilismu nebo průmyslové výroby je velmi složitá. Nedávám to nikomu za vinu. Státy hájí zájmy svých občanů, kteří chtějí práci, výplatu a snesitelnou životní úroveň. Je ale zajímavé, že přesto nenajdete člověka, který by souhlasil, aby se více znečišťovalo ovzduší. Každý si stěžuje na smog, špinavou vodu v řekách a bláznivé počasí. Stačí se přitom zamyslet nad podobnými maličkostmi. Když si jdu do samoobsluhy v Bruselu koupit vodu, mám poměrně bohatý výběr: alpská voda Evian, Vittel nebo voda lázeňského městečka Spa. Vše načepované do lahví. A tady nastává problém. Voda Evian jen těžko doteče 1000 kilometrů od Ženevského jezera do Belgie. Každý litr se musí dopravit po železnici nebo kamionem. Samozřejmě si můžete v Bruselu pustit také vodu z kohoutku, ale podle některých lidí je to podobné jako si pustit plyn, jen ta sebevražda déle trvá. Voda v Belgii z kohoutku je nepředstavitelně odporná. Tento příklad ukazuje na lidskou racionalitu tváří v tvář faktům. Ochrana životního prostředí není zase tak složitá, jak to vypadá, pokud člověk uvažuje rozumně. Na začátek stačí jen se více starat o tyto maličkosti. Je přece úplně nesmyslné vozit tisíce kilometrů pitnou vodu tam, kde pramení na každém rohu! Pokud by se to lidem nezdálo divné, potvrdí se úvodní pravidlo. Termín "Homo sapiens sapiens - člověk rozumný rozumný" bude jen lží, která se opakováním stala pravdou. Anebo možná že Eva ještě svého Adama nepotkala.