V posledních letech a desetiletích
dramaticky přibývá pacientů s diagnózou bronchiálního astmatu. Toto onemocnění je
velmi zatěžující a provází člověka až do konce života. Může se objevit
prakticky v kterémkoli věku, v dětství i v dospělosti, přibližně do padesáti let.
V dětství a mládí se častěji objevují formy alergické, po třicátém roce života
spíše ostatní formy.
V příčinách vzniku astmatu a
především astmatického záchvatu velmi často hraje roli alergie, obvykle
zkombinovaná s dalšími faktory, jako je např. infekce. Astma vznikající čistě na
alergickém podkladě se objevuje především u dětí a mladistvých, nezřídka bývá
současně přítomen i atopický ekzém. Nemocný zpravidla již dříve trpěli
alergií, nejčastěji pak sennou rýmou. V mnoha případech vzniká astma na podkladě
alergicko-infekčním. Vyvolávajícím momentem bývá akutní infekce dýchacích cest
nebo zhoršení chronické infekce (zánět dutin, chronický zánět průdušek). Astma
může vznikat a vzniká pochopitelně i u pacientů, kteří žádnou alergií netrpí.
Sem patří ponámahové astma, chemicko-fyzikálně iritační forma, kde vyvolavatelem
je inhalace různých výparů (formaldehyd), cigaretového kouře, exhalací, kontakt s
různými léky apod. Dalšími formami je astma vyvolané emocemi, astma vyvolané
hormonálními vlivy, kde je vazba na menstruační cyklus, pubertu, těhotenství a to ve
smyslu objevení se nebo i vymizení potíží. Různé příčiny vzniku astmatu se spolu
často vzájemně kombinují.
Všechny výše uvedené vyvolávající momenty mají za následek
zúžení průdušek díky překrvení a otoku jejich stěn, zvýšení tvorby vazkého
hlenu, ke kterým se připojuje kontrakce (stažení) svaloviny průdušek. Tato reakce
má u zdravých jedinců obranný charakter, u astmatiků je však patologicky přehnaná.
Výsledkem je pak zvýšení dechové práce, především velmi namáhavý výdech s
typickými pískavými fenomény, které bývají u rozvinutého astmatického záchvatu
slyšitelné i na dálku, únava dýchacích svalů, dušnost a v extrémních
případech, trvá-li záchvat i několik dní (status astmaticus), může dojít i k
srdeční zástavě.
Léků a tedy terapeutických možností je dnes celá řada,
používají se preparáty bez nebo s kortikoidy, léky podpůrné, léky protialergické,
u indikovaných případů se provádí tzv. desenzibilizace, která má zajistit
snižování pohotovosti organismu k alergickým reakcím při působení alergenu. Jiná
léčba je pochopitelně v klidové fázi, jiná při vzniku záchvatu. Každopádně je
však zcela individuální a je třeba, aby pacient poctivě spolupracoval se svým
lékařem. Protože astma je onemocnění, které člověka vyčerpává nejen fyzicky,
ale velmi významně i psychicky, je třeba pečovat i o tuto stránku. Pokud jsou
záchvaty vyvolávány, nebo se na jejich vzniku podílí i emoce, je zcela namístě
zahrnout do léčby i psychoterapii. Pacienti se jí bohužel velmi často zcela
neopodstatněně brání s argumentem, že "nejsou blázni". Na tomto místě je
třeba připomenout, že tento pohled je zcela zcestný. Psychoterapii provádí klinický
psycholog a výsledky jsou velmi dobré. Zbytečným odmítáním psychoterapie si
pacienti nejednou připraví mnoho krušných chvil navíc, kterým by mohli předejít.
Další podpůrnou, ale významnou součástí komplexní terapie jsou
různé ozdravné pobyty v lázních a ozdravovnách. Dříve se astmatikům bránilo v
jakékoli namáhavé činnosti, sport jim byl vysloveně zakazován. Dnes se situace
změnila a naopak se ukazuje, že pohyb a sport je i pro astmatiky velmi dobrou relaxací.
Jedná se pochopitelně pouze o sport provozovaný na rekreační úrovni, nikoli
vrcholově. Některé druhy sportů jsou pak nevhodné vzhledem k možnosti kontaktu s
alergenem, jiné jsou naopak velmi doporučovány, zejména plavání.
MUDr. A. HÁJKOVÁ