Platí, že člověk by měl po ulehnutí usnout do půl hodiny. Jestliže tato skutečnost nenastane, pak teprve můžeme hovořit o poruše spánku.

U stresového selhávání se objevuje 1. typ poruchy spánku - neurotický. Unavený člověk si lehne do lůžka, ale nemůže usnout, převaluje se, ne a ne zabrat a když s velkými obtížemi nakonec usne, i tak se často budí. Během dne je rozmrzelý a ospalý - obává se, že večer zase neusne a vše se bude opakovat, jeho únava se prohlubuje a nakonec nějak - onemocní -. Vzniká bludný kruh.

Jinou variantou je 2. typ poruchy spánku - depresivní. Zde sice je usínání poměrně snadné, ale postižený se probouzí velice brzy, již po druhé hodině, objevují se u něho velice nepříjemné a vtíravé depresivní a často i sebevražedné myšlenky. Těmto stavům říkáme ranní pessima. Většina těžkých sebevražedných pokusů, i dokonaných sebevražd (skoky z okna, oběšení) je realizována právě v této době.

Specifickou kapitolu tvoří zdánlivá nespavost. Takto postižení lidé tvrdí, že celé týdny, ba měsíce nespali, nezamhouřili oko, což je samo o sobě fyziologicky nemožné, protože maximální údaje o skutečně kontrolované nespavosti hovoří pouze o stovce hodin, kdy člověk mohl bez újmy přežít. Delší doba je neslučitelná se životem. V těchto případech se však jedná o kratičké úseky mikrospánku, které však stačí, aby si organismus načerpal a vykompenzoval nezbytnou potřebnou energii a sílu a zbavil se nahromaděných zplodin.

Léky k navození spánku užíváme jen tehdy, není-li možné odstranit nespavost jinak. Musíme se pokusit naplnit základní pravidla pro zdravý spánek: