číslo 7/2001 |
|
Televize |
|
TELEVIZNÍ GLOSÁŘ
Tři pokusy Jana K.
Stát se hvězdou televizní obrazovky bývá dnes většinou otázkou prosté únavy štěstí. Příkladů bleskových proměn prostoduchých barbín v miláčky diváckých davů je přehršel. Vzácné je naopak získat si popularitu prosazením vlastní osobitosti. Právě to se dařilo Janu Krausovi za jeho působení v TV Prima. Proto jeho novoroční návrat do České televize vyvolal očekávání. Moderátorská zkušenost, schopnost neotřele se ptát a zaujatě vést dialog, spolu s názorovou vyhraněností, přivedla zřejmě Jana Krause mezi poněkud bizarní pětici hostitelů nového podvečerního publicistického pořadu Přesčas. Svou roli profesionálně zvládá. Úroveň a divácká přitažlivost Krausových pondělních podvečerů však až příliš závisí na jeho osobním zájmu o hosta a problém. Důsledné dodržování vlastní zaangažovanosti na tématu hovoru by přitom mělo být základním principem podobného osobnostního pořadu. Ještě nápadnější je odklon od originality přístupu v případě druhého Krausova pokusu o zábavnou publicistiku - týdeníku Ze života zvířat. Importovaná "docu-soup" možná představuje vítané formální obohacení nabídky televizních pořadů, ale podobně nezaujatým průvodcem osudy lidí a zvířat na jedné veterinární klinice, jakým je Kraus, by však mohl klidně být kdokoliv. Zjevení v podobě loňských lekcí politické satiry, které udílel Kraus na Primě v pořadu Další, prosím!, logicky budilo zvědavost, jak dopadne střet jeho alternativního pojetí s léta utvářenými představami o podobě "velké sobotní zábavy". První díl měsíčníku O.K. - Občan Kraus nabídl spíš jakousi inventuru žánru v podobě - tu více, tu méně - nápaditých variací ověřených postupů. Mimo pochybnost však opět byla schopnost Jana Krause & spol. přesně odpozorovat karikovanou skutečnost - od věrného zpodobnění bídy investigativní televizní žurnalistiky, přes povážlivě reálnou absurditu účinkování člena "velké televizní rady" v novácké estrádě, až po věrnou imitaci řízení svobodné vůle poslanců Ivanem Langrem či jejich tupé ochoty schválit hlasováním střídání ročních dob... Jako příslib věcí příštích to není málo. JAN SVAČINA |