V době svého anglického působení napsal Georg Friedrich Händel velké množství oper a oratorií. Některá jeho díla je poměrně obtížné přesně zařadit do jednoho z těchto žánrů. Některá mají jasný charakter statického oratoria, ale jejich děj je tak bohatý a barvitý, že je možné scénické uvedení. Vzpomeňme například na pastorální hru Acis a Galatea. Podobným případem je do jisté míry i dnes uváděné dílo Alexandrova slavnost aneb Síla hudby. Z koncertních pódií je tento název znám zvláště v souvislosti s dílem instrumentálním. Jde o stejnojmenné concerto grosso, které se běžně hraje jako kterékoli jiné dílo stejného žánru období baroka. V celovečerním oratoriu toto concerto grosso uslyšíme mezi 1. a 2. dílem. Alexandrovu slavnost Händel komponoval v období pro něho nikterak šťastném. Jak je známo, se svými operami příliš nepochodil a jako operní podnikatel doslova zkrachoval. Proto se v roce 1736 rozhodl pro kompozici původního díla v angličtině. Velmi tendenční námět (libreto napsal anglický básník John Dryden) poněkud kuriózně spojuje svět antický s křesťanským. Alexander Makedonský je překonán silou hudby. Oba světy smiřuje její patronka sv. Cecilie. Děj zde skutečně není prvořadý. V tomto směru splnilo dílo svůj účel tak přesvědčivě, že se Händel dočkal nových velkých uznání. Uslyšíme skvělé provedení, které se uskutečnilo v rámci Händelova festivalu v německém Götingenu v roce 1987. S předními světovými pěvci, znamenitým sborem Monteverdi a Anglickými barokními sólisty, hrajícími na autentické instrumenty, tam Händelovu Alexandrovu slavnost provedl sir John Eliot Gardiner.