Právě se skončila éra Přemyslovců a po krátké a celkem trapné mezihře s Habsburkem a Korutancem začíná éra Lucemburků v Čechách. Bude trvat jedno a čtvrt století. My si však v tuto chvíli odpočineme od politiky, domácí i zahraniční, a věnovati se budeme jednomu tajemství. Tajemství jména Dalimil.

Tak začíná svoji kroniku Dalimil. Tedy on ji vlastně přesně těmito slovy nezačíná; to, co jsme četli, bylo už novočeské přebásnění. Kronikář to ve skutečnosti naškrábal na pergamen takhle: Réči prázdné, jelikož mohu, myšlu ukrátiti a však smysl celý myšlu položiti, aby sě tiem mohl každý radějí učiti a k svému sě jazyku viece snažiti. Je nám hodně vzdálená tato řeč, ale už to je čeština. Bohatá čeština. Ostatně - je to první historické dílo sepsané v češtině. Stará čeština dlouho existovala jenom v mluvené podobě, jako literárního jazyka se jí neužívalo. Kdy se objevily vůbec první písemné stopy po češtině? Byly to opravdu jenom stopy. Doba jejich vzniku - 12. století. Jak asi mohly znít vůbec první zapsané české věty? Jsou dvě: Pavel dal jest v Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu se i svjatemu Scepanu se dvema dušnikoma Bogucos Sedlatu. V poněkud méně čitelné podobě bychom je našli na základní listině litoměřické kapituly. Listina je už z roku 1057, ale český přípisek je zřetelněji starší. Smysl vět není zřejmě úplně jasný: jedná se o záznam o darování půdy a dvou poddaných klášteru. O to víc potěší srozumitelnost vzácných glos v takzvané chorální knize svatojiřské. Patrně někdy ve 12. století si do drahocenného rukopisu dělala jakási zbožná řeholnice poznámky navýsost odborné a přitom zcela odlehlé křesťanské věrouce. Ta milá sestra v Kristu, jménem neznámá, zaznamenávala poznatky o svých vyučujících v mnišské kutně. Co si o nich poznamenala? Takové drobnosti. Ženské tajemství. Říkáte, že bychom mohli aspoň trošku poodhalit nad tím tajemstvím roušku? Jedná se přece o jeden z nejstarších psaných dokladů v jazyce českém. Tak tedy, jedna z oněch inkriminovaných nejstarších českých vět zní: Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé. Dá se říct, že oné neznámé rozhodně nechyběl pozorovací talent a smysl pro detail. A ještě jednu poznámku bychom mohli uvést. Je ovšem poněkud jadrnější. Lector Vituz je krásný kurvy syn. Vida, jaké výrazy mají tu čest počítat se k nejdéle používaným slovům v jazyce českém...