V tomto týdnu navazujeme na tematický cyklus pořadů Matiné minulého roku, který byl úspěšný nejen skladbami slavných houslistů, ale i záznamy proslulých jmen světových virtuosů, které jsme vysílali i z historických snímků. Cyklus tohoto týdne je naplněn převážně jmény ruských houslových virtuosů a prvním z nich je Leonid Borisovič Kogan. Narodil se v Dněpropetrovsku roku 1924 a na housle začal hrát v sedmi letech. V deseti se stal žákem Abrama Jampolského nejprve na Ústřední hudební škole, později na konzervatoři v Moskvě a poté ještě v postgraduálních kurzech. Vystupoval veřejně již od sedmnácti let po celém území své vlasti. V roce 1947 se dělil o první cenu na světovém festivalu v Praze a roku 1951 získal cenu v bruselské soutěži Královny Alžběty. V Londýně a v Paříži debutoval v roce 1955, v Jižní Americe 1956 a ve Spojených státech následujícího roku. Kogan patří po Davidu Oistrachovi k nejvěhlasnějším a nejkultivovanějším ruským houslistům první poloviny 20. století a udivoval svým technickým mistrovstvím, intonační čistotou, objektivitou interpretace bez emocionální zátěže, kterou byl ještě současnější než Oistrach. Jeho hra je pověstná spolehlivým tónem, pevným vibrátem a v maximálně kontrolovaným temperamentem. Ovládal široký repertoár od Bachových sólových sonát po Paganiniho Capriccia a velká díla klasického repertoáru prováděl s vysokým porozuměním pro styl, ušlechtilost a sílu výrazu. Kogan se oženil s klavíristkou Jelizavetou Gilelsovou, sestrou slavného Emila, a jejich syn Pavel kráčí v otcových stopách. Leonid Kogan zemřel v roce 1982.