Ale chtěl jsem mluvit o své lehkomyslnosti v souvislosti s krasotinkami. Slovenských pěkně urostlých, štíhlých děvčat tenkrát přiletělo do Ameriky jako komárů. Rozebrali si je do rodin jako chůvy, pro které mají Anglosasové ponurý výraz "babysisters". A stává se, že rodina, ke které se pracovně nastěhovaly, se načas odstěhuje. Ne nadobro. Na dovolenou. Panstvo si odcestuje na Floridu nebo na Miami Beach, mladičké chůvě dají klíč a nechají ji hospodařit v Bostonu nebo v New Yorku ve velkém domě samotnou. Šlak mě může trefit už jenom při pomyšlení, jak jsem mohl škaredě doplatit na svoji lehkomyslnost. Přivezli nás - řekněme ke krajanům do Bostonu - prý jim večer máme předvést nějakou legraci. Prý krajané se už dohodli, u koho budeme dnes večer spát. Ano, dohodli se, chtějí být vzorní hostitelé, i pohoštění připravili... A tu náhle krasotinka sama v domě - všichni odcestovali na dovolenou. Prý, místa je tam dost, dům je prázdný, chůva v něm bydlí právě sama. Řeknu upřímně, až se mi sliny sbíhaly. Taková příležitost pro lehkomyslníka!

Naštěstí pro mne to dopadlo tak, že moje lehkomyslné manýry přibrzdila nějaká stará dobrá víla, která emigrovala do Ameriky ještě před druhou světovou válkou... Zkrátka stará rachejtle. Mráz mně běhá po zádech, když si představím, jakým lehkomyslným životem jsem mohl v Americe pár týdnů žít. Díky vám, stařičké emigrantky, že jste trvaly na svém! Šlak by mě trefil, kdybych v tomto věku ženě zahnul! A ještě k tomu v Americe...

Neměli by ti Američané tak lehkomyslně nechávat klíče mladičkým slovenským chůvám! Bude dobré zmínit se o tom ve všeobecné rozpravě na půdě OSN. Šel jsem kolem budovy OSN, ale zrovna měli volno. Nechali jedné naší krasotince klíč od budovy... ale na půdě OSN? To by bylo přece jen trochu moc!

Někoho z Valného shromáždění OSN by mohl trefit šlak!