Na festival přijely do české metropole soubory ze západní a jižní Evropy. Jejich členové se od září připravují na masopustní čas a už v lednu vytáhnout své nástroje (trumpety, bubny, vozembouchy, píšťaly.), vyspraví si kostýmy, popřípadě si ušijí nové podle poslední "masopustní módy" a vyrazí do evropských měst předvádět své pojetí "masopustních radovánek", při kterých je údajně vše dovoleno. Účinkující mají na sobě divoké masky, své tváře skrývají pod škraboškami nebo pod nánosy líčidla a ztrácejí zábrany. Náklady na cestu i na kostýmy se účastníci svérázného masopustního veselí hradí sami.

Jejich vystoupení obyvatelé Prahy přijali vlídně a na společné "koncertování" souborů guggemusig se na Staroměstském náměstí přišla spousta zvědavců podívat a dokonce si s nimi i zanotovat. Jedna z přihlížejících pražských obyvatelek uvedla, že si s nimi během pokusu dohromady zahrát Vejvovodu polku Škoda lásky i zpívala a udávala takt. Souborům se sice nepodařilo nalézt společnou notu, ale mnohé přihlížející vybídli k tanci a zpěvu jiných skladeb.

Vrcholem dvoudenních oslav byl masopustní průvod zúčastněných 34 souborů, který vedl Královskou cestou z Hradčanského náměstí přes Karlův most až na Staroměstské náměstí.

Karneval má podobu putovního festivalu, před Prahou ho pořádala taková města jako Amsterdam, Paříž, Řím či Verona. Právě z tohoto města do metropole přijel největší, padesátičlenný soubor.

Prahu navštívilo asi 1100 "maškar" a na otázku, proč pořádají masopustní veselici v lednu, většina z nich odpovídala, že těm pravým masopustním oslavám se věnují doma, kde si vše náležitě vychutnají. Jejich návštěva má Čechy vyzvat ke svým vlastním oslavám masopustu.