Nebývalému zájmu ve světě se těší dílo finského národního skladatele Jeana Sibelia. Ve své vlasti je ctěn jako vrcholná osobnost, která zásadně přispěla k formování národní identity. Z tohoto hlediska musíme Jeana Sibelia řadit do stejné kapitoly jako našeho Bedřicha Smetanu, Michaila Ivanoviče Glinku a další tzv. národní skladatele. Z hlediska evropského hudebního vývoje Sibelia považujeme za novoromantika. Žil v letech 1865-1957, byl tedy o jedenáct let mladší než Leoš Janáček, o devět let starší než Josef Suk. Jeho tvorba však probíhala nejintenzivněji na přelomu století a v prvních desetiletích století dvacátého. Potom se na dlouhá léta odmlčel. Jeho život a dílo představují zajímavou kapitolu. Tvůrčí dráhu nejlépe symbolizuje jeho sedm symfonií, byť v katalogu jeho skladeb nemůžeme přehlédnout řadu symfonických básní a suit - ať už samostatných, či z různých scénických hudeb, nádherný houslový koncert, velké množství písní i skladeb jiných žánrů. Pro sobotní odpolední Hudební galerie je připraveno souborné provedení oněch sedmi symfonií - s různými orchestry a dirigenty. První symfonie - to je báječná partitura pohybující se v ryzím romantismu. Dýchne na nás kouzlo severské přírody ve svých různých proměnách. Interpreti, kteří milují onen vnitřní citový tep a bouřlivé dramatické plochy, si přijdou na své. Pro Leonarda Bernsteina a Vídeňské filharmoniky se zde v tomto směru naskytla vzácná příležitost. Využili jí, jak uslyšíme, dokonale! Úvod celého cyklu patří méně známé symfonické předehře Bouře (je součástí scénické hudby ke stejnojmenné Shakespearově hře), kterou před lety natočil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se svým dlouholetým šéfdirigentem Václavem Smetáčkem.