Náčelnictvo ČSSD a ODS to tenkrát vymyslelo brilantně: Vy, ač vydáte jen na vládu menšinovou, budete vládnout, nám za to dáte vedoucí místa v parlamentu i jinde a my vás za to čtyři roky necháme u kormidla. Mezitím změníme ústavu, aby nám napříště prezident a centrální banka nedělali zbytečné potíže, a hlavně zákon o volbách do Poslanecké sněmovny, aby z ní konečně zmizela cháska, která jenom mate voliče a dělá potíže. Tenkrát se psal 9. červenec 1998 a onen projekt se jmenoval "Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice". Leč zůstalo jen u smělých plánů. Pokus o změnu ústavy narazil na vrtošivé senátory i ve vlastních řadách a ještě v čase, než obě strany ztratily v horní komoře i jen prostou většinu. Především se však nepodařilo obrátit vzhůru nohama volební zákonodárství. Zákon o obecních volbách, jenž měl znevýhodnit nezávislé kandidáty, čeká oprava v Senátu, kde jsou ČSSD a ODS po listopadových volbách v menšině. Politickou stabilitu podle představ ČSSD a ODS měl však zajistit především "velký" volební zákon týkající se voleb do Poslanecké sněmovny. Václav Klaus a ODS preferovali odpočátku většinový, pokud možno jednokolový způsob volby, ČSSD ve shodě s ústavou trvala na zachování systému poměrného. Nakonec oběma stranami připravená a prosazená podoba zákona, pracujícího s tzv. upravenou D´Hondtovou metodou přepočtu hlasů na mandáty a s 35 volebními kraji svědčila o tom, že ze svých zásad slevila podstatně více ČSSD než ODS. Přesto verdiktem Ústavního soudu fatálně prohrály obě: opravený volební zákon, který bude tentokrát muset vyhovovat i čtyřkoalici, jim už nezajistí dominanci na politické scéně a tím ani naději na vzájemné předávání si moci. Hlavní cíl smlouvy o "vytvoření stabilního politického prostředí" se tím stal neuskutečnitelný a obě strany si logicky kladou otázku, zdali nenastal čas sňatek z rozumu ukončit. Pět odborných skupin na tom nyní pracuje, lépe řečeno pro společné zasedání grémií ČSSD a ODS patrně již v tomto týdnu analyzují, do jaké míry se plní "opoziční smlouva" a pět dohod tzv. tolerančního patentu ze 14. ledna 2000. Rozporná stanoviska se týkají především podílu mandatorních (sociálních a dalších ze zákona povinných) výdajů ve státním rozpočtu a schodku veřejných rozpočtů: ODS vyčítá ČSSD, že nepředložila plán kroků, jak podíl mandatorních výdajů snižovat, a že za její vlády schodek veřejných rozpočtů nebezpečně roste. Další výhrady má ODS k zabržděné privatizaci, zvyšování počtu státních úředníků, k rezignaci vlády na některá přechodná opatření a úlevy pro Českou republiku po vstupu do Evropské unie. ODS by v duchu pátého článku "opoziční smlouvy" nebyla zajisté "kontrolním orgánem" tak přísným, kdyby měl i po dubnovém sjezdu zůstat v čele ČSSD Miloš Zeman. S ním Václav Klaus dohodl "opoziční smlouvu" a Zeman nejenže její kritiky označuje za negramoty, nýbrž delegátům sjezdu se chystá sdělit, že ODS je sice stabilní a dlouhodobý protivník, ale také partner, který dodržuje dohody a respektuje stejná pravidla hry. Jenomže Zemana vystřídá Vladimír Špidla, který už teď hovoří o "smlouvě na jedno použití", o tom, že "v den voleb bude ČSSD svobodná a bez závazků" a sem tam si dokonce odhadne, že "opoziční smlouvy" se sociální demokracie zbaví nejpozději letos v září či v říjnu, protože ODS nespolkne její návrh příštího státního rozpočtu. Se Špidlou jako první místopředseda nastoupí do čela ČSSD Stanislav Gross, který opatrně hledá cestu ke čtyřkoalici, zatímco Špidla pokud možno jen k lidovcům. Jeden ani druhý ji však nehledá ke Klausovi, takže nějaká nová "srdečná dohoda" s ODS je v pozemanovské éře krajně nepravděpodobná. Značně pravděpodobné proto je, že Václav Klaus nebude čekat, až ho po sjezdu ČSSD začne příští vedoucí tandem Špidla?Gross odstrkovat a odpoutání obou stran dohodne ještě se Zemanem podle jejich vlastního scénáře. Lze si představit termínované vypovězení "opoziční smlouvy" někdy k podzimu: na skolení Zemanovy vlády a předčasné volby by už bylo příliš pozdě a naopak bude dost času na to, aby se obě dosud spolupracující strany stačily naaranžovat do rolí úhlavních protivníků. Miloš Zeman by asi dnes dal přednost nějakému "tolerančnímu patentu č. 2", poněvadž by mu "na papíře" zaručil, že dovládne až do června 2002. Klaus by třeba přivolil, aby pomohl kolegovi a současně jeho vládu ještě více přitiskl do kouta. Špidla ale za nějaký další "toleranční patent" nejspíše bojovat nebude, tvrdí-li, že více je pro něj věrnost principům politiky ČSSD než to, bude-li moci současná vláda setrvat až do vypršení svého mandátu.