Všechny televize produkují "velké" pořady pro všechny. Některé televize nabízejí i "malé" pořady pro některé. Podobné rozdělení samo o sobě samozřejmě neříká nic o jejich kvalitě. Zkušenost však přesto napovídá, na které tituly by se měli soustředit ti, kdo nepovažují sledování obrazovky jen za prostředek ubíjení přebytečného času.

"Velkým", tj. dobře viditelným, hromadně sledovaným a bezprostředně hojně komentovaným pořadem bylo i letos předávání cen TýTý. Popisovat podesáté zaběhaný rituál nemá valný smysl. O nic rozumnější není ani podesáté se podivovat nad výsledky jednotlivých kategorií soutěže divácké popularity, kde jako obvykle trvá zmatení pojmů (např. herec - bavič - moderátor sportu) a nezdolná setrvačnost diváckých soudů spolehlivě zpochybňuje vročení ankety. V normě, tedy tradičně nejlepší, byl opět i Marek Eben. Přesto ani jeho výkon tentokrát nedokázal zpochybnit nepříjemný pocit únavy a nudy. Jedinou nejistotou tak zůstává, zda si to už uvědomili i organizátoři a tvůrci celého happeningu.

Typickou ukázkou "malého" televizního produktu z opačného konce pomyslného spektra masové přitažlivosti je pravidelná sobotní Noc s Andělem. Přesto, či spíš právě proto se vyplatí odpustit si svůdné atraktivity souběžně protékající ostatními kanály. Jako vůči každému podobně osobitému pořadu je jistě možné mít i k "Andělovi" kritické připomínky. Většina z nich však pramení z neporozumění samotnému typu pořadu, který je stejně málo adresován hlubokomyslným intelektuálům, jako typickým "Novákům". K objektivnějším výhradám snad patří občasná indispozice na straně hostů, i hostitele, Pavla Anděla. Přesto však platí, že spolu s (v ČT poslední?!) živě provozovanou menšinovou hudbou a např. radostně škodolibými exkurzemi do bezedného televizního archivu většinou jistí hodinu a půl kultivované "zábavy a informací". Taková byla i letošní sedmá noc s muzikantem Petrem Fialou, jeho Mňágou & Žďorpem a režisérem a scenáristou Petrem Zelenkou.