Pondělí 5. 3. 2001 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 17.00
hodin
František Hrubín před mikrofonem
Letos prvního března je tomu už
třicet let ode dne, kdy zemřel básník František Hrubín. Dnešní fonogramy jsou
proto věnovány právě jemu. Zvukových záznamů, spojených s Hrubínovým jménem a
dílem je v rozhlasových archivech samozřejmě hodně: verše, pohádky, literární
pásma, hry. Na jiných snímcích hovoří o básníkovi jeho přátelé. Hrubínovy
verše recitovali nejčastěji Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Václav Voska - také
ukázky těchto interpretací jsme zařadili do našich Fonogramů. Ve výběru
historických snímků jsme se ovšem soustředili především na zvukové záznamy, na
kterých hovoří sám básník, například když vzpomínal na Františka Halase, na
Jaroslava Seiferta, na Josefa Horu. Na jiném snímku vypravuje Hrubín o hudbě, která
mu nejvíc přirostla k srdci. Zachoval se i záznam ze slavnosti, při které bylo
Hrubínovi uděleno roku 1961 v Chlumu u Třeboně čestné občanství obce. Básník se
tu rozhovořil o svém vztahu k jižním Čechám a k Třeboňsku zejména. Krátce před
jeho smrtí s ním natočila Jitka Pražáková pořad do cyklu A léta běží -
vysílání se však už Hrubín nedočkal. Také ukázku z tohoto pásma si můžete
poslechnout. Nejvíc místa je však věnováno jeho proslulému projevu na II. sjezdu
čs. spisovatelů z dubna 1956, tedy z nejtěžších let první normalizace. František
Hrubín tehdy přirovnal českou poezii padesátých let k mallarméovské labuti, jejíž
křídla zamrzla v ledu; už za tuhle metaforu se tehdy stal terčem nejostřejší
kritiky štollovských ideologů. Potlesk, který tehdy zazněl na sjezdu po Hrubínově
projevu, byl ovšem víc než výmluvný: o tom se můžeme znovu přesvědčit i dnes, po
tolika letech. |