Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Před pěti týdny položil Ústavní soud na lopatky volební reformu, umně sestrojenou stranami smluvní opozice. Zrušil 35 volebních obvodů, poněvadž byly příliš malé a v souvislosti s dalšími ustanoveními zákona by byl narušen princip poměrného zastoupení. Zrušil povinnost kandidující strany, hnutí nebo koalice složit v každém volebním kraji kauci ve výši 40 tisíc korun, neboť omezovala volnost volné soutěže. Zrušil dále tzv. upravený D´Hondtův volební dělitel pro přepočet hlasů na mandáty, protože tato metoda nerespektovala vůli co největšího počtu voličů. Zrušil též nejnižší počet čtyř mandátů ve volebním kraji, neboť byl v rozporu s principem rovnosti volby. A konečně zrušil státní příspěvek 30 Kč za každý hlas získaný ve volbách (dříve 90 Kč) pro stranu s více jak dvouprocentním ziskem, neboť už dříve označil za přiměřenou jednoprocentní hranici.

Protože střízlivějším hlavám v ČSSD už došlo, že zákon není tak výhodný, jak Miloš Zeman tvrdil, hartusila hlavně ODS, nicméně i v jejich řadách například Petr Nečas projevil smysl pro kompromis, neboť jinak - bez dohody se čtyřkoalicí - napříště nový volební zákon ani nemůže vzniknout. Obecně se hovořilo o 14 volebních krajích, kopírujících kraje samosprávné, o použití klasického D´Hondta, jenž na rozdíl od "upraveného" nepracuje s výchozím dělitelem 1,42, nýbrž 1,00, má neutrální účinek a je nejrozšířenější ve státech Evropské unie. S obojím by byl Ústavní soud jistě srozuměn.

Jenomže ouha! V návrhu nového volebního zákona, který bleskově připravilo ministerstvo Stanislava Grosse, se sice pracuje se 14 volebními kraji, ale jako varianta ke klasickému D´Hondtu se připouští i tzv. upravený (poslancem Koudelkou z ČSSD) D´Hondt, jenž by opět zvýhodňoval "silné" strany na úkor "slabších", i když už méně než při 35 volebních krajích. Gross ponechává v návrhu sčítací kvórum pro koalice, jež Ústavní soud sice nezrušil, nicméně pro slabší strany představuje zábranu. Přímo roztomilý je pak Grossův návrh volební kauce nezrušit, ale snížit je na polovinu. Ministrův návrh budí dojem, že vlk se má sice nažrat, ale při Grossově opatrné politické prozíravosti ona příslovečná koza přece jen nezůstane celá.

Otázkou ovšem je, jak dopadne rýsující se duel týmů dvou dálkově vystudovaných právníků, ministra vnitra a místopředsedy sněmovny a ODS Ivana Langra. Ten druhý, zřetelně inspirován úvahami "duchovního otce" smluvně opoziční volební reformy Tomáše Lebedy, doporučil udělat ze 14 volebních krajů 18 tím, že by se čtyři největší, Pražský, Ostravský, Středočeský a Brněnský, rozdělily napůl. V opačném případě by se totiž v nejmenším Karlovarském kraji volilo jen pět poslanců a ve čtyřech největších 20 až 24 poslanců, takže by poslanecký mandát podpírala v různých krajích rozdílná "síla hlasů". To byl jeden z argumentů prezidentových, jenž vedl k zásahu Ústavního soudu. Nevhodné stanovení velikosti volebních krajů v kombinaci s "upraveným D´Hondtem" a podobnými vymoženostmi může mít za následek, že parlament si při práci na novém volebním zákonu naskládá pod nohy totéž harampádí, které již Ústavní soud odložil na skládku.

Vyjádří-li se však Ivan Langer o Ústavním soudu v tom smyslu, že "Pražský hrad ovládl už i brněnský hrad, respektive brněnské podhradí", může jít nejen o legislativní bloudění v kruhu. Langrův výrok následoval po verdiktu Ústavního soudu, jímž minulé úterý zrušil dvě "finanční" pasáže loni novelizovaného zákona o sdružování v politických stranách. Aby si parlamentní strany mohly u bank vzít úvěry na loňské volby, v létě 2000 si narychlo "přikleply" namísto dosavadního půl milionu hned celý milion na poslance či senátora na rok a čtvrt milionu pro každého krajského zastupitele. Naopak ubraly malým stranám: kromě již zmíněného zkrácení příspěvku za volební hlasy na třetinu omezily vyplácení tzv. stálého příspěvku (tři až pět milionů ročně) mimoparlamentním stranám s nejméně tříprocentním volebním ziskem tak, že na něj ztratí nárok, jestliže se v příštích volbách nedostanou do sněmovny. Předem jisté miliony od státu (ČSSD letos 139 a ODS díky úspěchu v krajských volbách dokonce 158 milionů), potřebné na splácení loňských předvolebních půjček, však ohrozil Ústavní soud, protože zmíněné pasáže zákona (až na částky pro krajské zastupitele) zrušil, shledav v nich porušení principu volné soutěže a snahu silných stran zakopat se na politické scéně na úkor stran slabších.

Jde-li o partaj a o peníze, musí patrně i ústava stranou. Soudci nechť si soudí, ale my se zařídíme po svém, řekli si patrně poslanci, když při projednávání zcela jiného zákona "otevřeli" zákon o politických stranách. Den po verdiktu Ústavního soudu navrhli "snížit" roční příspěvek za mandát z milionu na 900 tisíc, stálý roční příspěvek stranám zvýšit z dosavadních tří až pěti na šest až deset milionů a iniciátor tohoto návrhu Marek Benda (ODS) navíc ohlásil, že až dojde na nový volební zákon, státní příspěvek stranám za obdržený hlas se zvedne z 30 nejspíše na víc než původních 90 korun. Z právních kruhů už zazněl hlas, že takováto zákonná úprava si opět koleduje o podání k Ústavnímu soudu.

Demokracie je vláda lidu, který spravuje zemi prostřednictvím svých volených zástupců. Nespravují ji však spíše politické strany, jestliže poslanci a senátoři chtějí dávat zemi zákony, které vyhovují stranám, avšak nikoli jejímu zákonu základnímu? A jak je to u nás s vládou práva, považují-li vysocí ústavní činitelé za únosné zpochybňovat nejen nálezy Ústavního soudu, ale nezávislost, kompetentnost, a tedy vlastně nejvlastnější podstatu této ústavní instituce?