"Pán byl o mnoho vyzáblejší, nežli býval, šedých kudrnek na hlavě měl již málo, ale oči jeho byly stejně plny žáru a života jako jindy. Svítily a bodaly nepokojně. Na hrdle pana Budovce visela stará manželka jeho a prosila, aby se utišil. Jí pomáhal syn Bedřich, jenž spjal ruce proti otci, aby nemluvil." Takto popisuje setkání Kampana s panem Budovcem Zikmund Winter v historickém románu Mistr Kampanus. Historik Arnošt Denis o tomto významném českém šlechtici, politikovi a členu Jednoty bratrské zase napsal, že patřil k mužům, kteří jsou "ctí národa, nikoli spásou". V jiných pramenech se dočteme , že byl "mravní autoritou rudolfinské doby", nebo také, že to byl " kladný hrdina celé tragédie českého stavovského povstání". V jednom se prameny shodují: Václav Budovec z Budova byl člověk ryzí povahy, zásadový, hluboce náboženský, ale i tolerantní, vzdělaný, laskavý, přímočarý a především statečný. Svědčí o tom i jeden detail z Budovcova života: po Bílé hoře odvezl svoji rodinu do bezpečí za hranice a dobrovolně se vrátil do Prahy, kde byl v únoru roku 1621 zatčen a téhož roku 21. června popraven na Staroměstském náměstí.

Václav Budovec, který studoval ve Wittenbergu a cestoval po celé Evropě , se dostává v roce 1577 do Turecka. Několikaletý pobyt v tamějším prostředí se stal podnětem k napsání jedné z nejvýznamnějších Budovcových knih Anti-Alkorán, v němž ostře polemizoval s islámem. Po návratu do vlasti se - jak dokládá v jedné ze svých vzpomínek - dostal "ve vypjaté situaci a na naléhání mých přátel" nedobrovolně do politického dění v rudolfinské Praze. Díky jeho spisu Akta a příběhové je zaznamenáno bouřlivé jednání českého sněmu v roce 1608 s autentickými výroky při projednávání Rudolfinského majestátu za svobodu náboženského vyznání.

Přestože historické události okolo českého stavovského povstání jsou nedílnou součástí našich dějepisných učebnic, o literární tvorbě Václava Budovce se ví už méně: k už zmíněným dílům patří také jeho dochovaná korespondence z let 1579 - 1619 i tzv. Nová korespondence z přelomu 16. a 17. století, v níž shrnuje svoje životní poznatky a názory. V rukopise se dochovaly jeho paměti , které jsou cenné nejen literárně, ale především jako historický obraz doby. Jsou svědectvím o jedné významné kapitole našich dějin, k jejíž interpretaci se dodnes literární historikové vracejí.