Připomínat nejrůznější výročí osob a událostí patří k "popisu práce" České televize. Pořady, ve kterých činí této své povinnosti zadost, však málokdy skutečně zaujmou. Mírný skepticismus předcházel i dvojí připomínku nedožitých osmdesátin Ludvíka Aškenazyho.

Představením Aškenazyho vlastní tvorby byla středeční premiéra kompilace několika verzí jeho dramatického zpracování známého příběhu Tonky Šibenice. Pod názvem Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem jej scenáristicky dopracoval a režijně nastudoval autorův syn Jindřich Mann. Inscenace měla své nepopiratelné přednosti - zejména ve ztišených hereckých výkonech, vesměs mimo zaběhané výrazové "šuplíky" (Anna Geislerová, Eva Holubová či Pavel Landovský), a - v poslední době - ve vzácně vídané míře sebeupozadění režie do služby celku. Přesto nenabídla o moc víc, než kultivovanou ozvěnu někdejšího televizního standardu, pevně zakotveného v tradici mírně archaické divadelní stylizace. Osobitá poetika a další autentické hodnoty díla Ludvíka Aškenazyho zůstaly tentokrát spíš skryty za kulisami než zpřítomněny očím diváků.

O poznání výmluvnější a zábavnější (!) bylo "vyprávění o životě a díle" Spokojeně vypadající pyknik Ludvík Aškenazy, které otvíralo sobotní Večer na téma... Aškenazy a jiní literáti exilu. Vymyslet v případě memoárových medailonů něco zásadně nového, a "neuletět" přitom do samoúčelných formálních exhibicí, je téměř nemožné. Režisérovi (a spoluscenáristovi, střihači a kameramanovi) Pavlovi Linhartovi se to podařilo. Základními stavebními kameny Linhartovy vzpomínkové mozaiky byly tradiční "mluvící hlavy" Aškenazyho přátel a pamětníků, spolu s ukázkami z filmů, her, knížek, a vůbec díla. Samotný jejich výběr, řazení, ale např. i černobílá stylizace celého dokumentu, poeticky oživená barevnými obrázky Heleny Zmatlíkové, však nebyly pouhou chronologicky podanou informací, ale tvůrčí hrou jako by v duchu Ludvíka Aškenazyho. Výsledek tentokrát povýšil standardní "svědectví o osobnosti" na živou výpověď o talentovaném tvůrci, laskavém člověku a neradostné době.