Společná činnost bratří Straussů ve vídeňském valčíkovém obchodě, která byla zpočátku holou nutností, dosáhla během padesátých let téměř průmyslového rozměru. Když Johann mladší zchvácen zběsilým koncertním a kompozičním chvatem ulehl, nastoupil na jeho místo mladší bratr Josef a konečně i nejmladší Eduard. Tak se také přihodilo, že všichni tři synové bývalého slavného a oblíbeného valčíkového krále Johanna Strausse otce šli v jeho šlépějích. V době Josefova vedení orchestru se Johann začal zabývat operetou, ale pro zpestření a pro zvýšení atraktivity Straussova orchestru si bratři občas zakomponovali společně. Všichni společně napsali proslulý valčíkový Trojlístek a ze spolupráce Johanna s Josefem vzešla třeba nesmrtelná Pizzicato polka. Jinou takovou mimořádnou kompozicí byla Velečtverylka, která zazněla v roce 1860 na benefičním plese Straussova orchestru v sále Sofiiných lázní. Taneční zábava probíhala pod heslem Karnevalové perpetuum mobile, aneb Tanec bez konce. O jeho naplnění se staraly dva orchestry - jeden pod taktovkou Johanna a druhý pod vedením Josefa - jako zlatý hřeb zazněla o půlnoci jejich společné dílo v provedení spojených přítomných orchestrů. Premiéra Monstre-Quadrille, jak zní originální název díla, byla bouřlivě přijata a patřila k těm kamenům, které získaly dynastii Straussů nehynoucí popularitu.