Po mocné dělostřelecké přípravě svedly předminulý pátek večer špičky ODS a ČSSD bitvu o další osud "opoziční smlouvy". My, lidé političtí, viseli jsme ten večer ušima na rádiu a očima na televizi a drželi si přitom všechny palce, aby to dobře dopadlo a my nepřišli o klid na práci, jak účel "opoziční smlouvy" kdysi krásně vystihl jeden známý herec a televizní bavič. Až hodinu před půlnocí se nám ulevilo při sdělení dvojjediného předsedy vlády a ČSSD Miloše Zemana, že "samozřejmě opoziční smlouva dále pokračuje a že bude trvat až do voleb". Tak samozřejmé to ovšem není. Schodek loňského státního rozpočtu je o 11 miliard vyšší, než jaký ODS připustila v "tolerančním patentu". Úhrada tohoto rozdílu nikoli pomocí státních dluhopisů, nýbrž ze zvýšených příjmů státního rozpočtu letos v lednu a v únoru znamená pouze to, že schodek se promítne do státního závěrečného účtu za rok 2001. Další předmět kritiky ODS, rostoucí deficit veřejných financí, byl odstrčen ze smluvněopoziční pěšinky slibem Zemanovy vlády, že do tří měsíců předloží koncepční materiál, jak se schodkem naložit. Podobně to dopadlo s omezováním mandatorních výdajů ze státního rozpočtu, jež podle ODS musí započít daňovou reformou: již do měsíce vláda předloží materiál o reformě důchodového systému, což podle Václava Klause neznamená dohodu, ale pouze začátek diskuse o koncepci. Z hlediska liberálně ekonomických zásad, jež má ODS v programových dokumentech, nabídla ČSSD svým přístupem k rozpočtovému schodku a snižování podílu mandatorních výdajů Klausově straně nezpochybnitelný důvod k okamžitému vypovězení "opoziční smlouvy". Smluvněopoziční svazek uzavíraly však obě strany nikoli kvůli tříbení idejí, nýbrž pro hmatatelný podíl na moci, kterou potřebují udržet ještě čtrnáct měsíců.

Mezitím, už za tři týdny, se ale sejde XXX. sjezd ČSSD. Ve straně se formuje levicová frakce, jejíž někteří zakladatelé propagují zrušení "bohumínské" rezoluce z roku 1995, zapovídající sociální demokracii na centrální úrovni spolupracovat s KSČM. Jiné části strany, pro kterou je ČSSD jakožto demokratická levice nositelkou změny na politické scéně, se příčí partnerství s ODS, pravicovou stranou změnám bránící, jíž ale svým straníkům doporučuje z nejvyšší funkce odcházející Miloš Zeman. A tohoto charismatického vůdce nahradí intelektuální Vladimír Špidla, který bez křiku ale opakovaně říká cosi o návratu k autentické sociální demokracii, jež bude stranou pevných zásad a bez závazků. Nelze se divit ODS, že chtěla mít jasno, zda se ČSSD nespustí s komunisty a převezme-li Špidlovo nové vedení smluvněopoziční závazky vedení dosavadního.

V obou případech se ODS předminulý pátek dostalo podle Václava Klause kladné odpovědi, i když za sociální demokraty před novináři promluvil jen Zeman a příští "nové vedení" mlčelo. Špidla se nicméně ozval vzápětí v Právu. Hned po sjezdu prý nerozjede akce proti "opoziční smlouvě", což může znamenat, že svazky s ODS uvolní jen o trochu později. Těžko si totiž představit, jak pojede dál v zemanovských smluvněopozičních kolejích a zároveň bude před blížícími se volbami přesvědčovat veřejnost o tom, že ČSSD pod Špidlovým vedením se změnila, že už jí jde opět hlavně o zásady, že dělá politiku pro řadové občany a ne pro posty a koryta, že to je přátelská a vlídná strana. A ještě na cosi Špidla v Právu upozornil: nejvyšší stranickou instancí je sjezd -a ten přijímá strategická rozhodnutí.

Klaus se Zemanem si možná řekli, že lépe bude, když další osud "opoziční smlouvy" nalinkují spolu, než aby to Klaus musel za měsíc dělat s idealistou Špidlou. Ten jako politik ve svém rajonu praktikuje na rozdíl od Klause i Zemana diskusi a oponenturu. Co kdyby tomuto způsobu zkoumání podrobil nadcházející sjezd ČSSD i strategické téma možných spojenců strany, tedy i "opoziční smlouvu". Vydržela by pak smluvněopoziční maršruta skutečně až do příštích voleb?