číslo 13/2001
vychází 19. března

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Nebyla nikterak klikatá. Po škole jsem nastoupila rovnou do Českého rozhlasu Plzeň. Kamarádky - spolužačky ze třídy - mě tenkrát častokrát ponoukaly, abych to zkusila, "vždyť přece uvádím řadu školních akcí...". A tak se stalo a vyšlo to. Zpočátku jsem absolvovala povinné půlroční "kolečko" od práce ve zpravodajské směně až po přípravu publicistického pořadu a vysílání u "živého" mikrofonu. Dodnes jsem jim vděčná, že mě k rozhodnému kroku postrčily a zároveň se mnou prožívaly to období čekání, zda budu nakonec přijatá. Navíc jsem měla štěstí na skvělého rozhlasového učitele, dnes už kolegu redaktora a moderátora Vladimíra Bernáška.

Vaše rozhlasová "nej"?
Těch bylo povícero. Od zajímavé a hezké rozhlasové spolupráce s dětským vysíláním v Českém rozhlasu Praha, s bývalým Dominem - to byla cenná zkušenost pro moji další práci, až po současné moderování dopoledního čtyřhodinového Koktejlu ČRo Plzeň. A mým dalším "nej" jsou i stáčené sobotní a nedělní hodinovky pro chalupáře, chataře, zahrádkáře, kutily, chovatele a hospodyňky, tzv. Hobby magazíny. V těch jsem se našla. Ráda se setkávám s odborníky z nejrůznějších hobby oblastí a těší mě, když mohu díky jejich radám posluchačům pomoci s řadou problémů třeba ze zahrádky nebo z kutilské dílny. Navíc při pravidelných pondělních večerních poradnách HM, kam zvu rovněž zahrádkářské odborníky, veterináře, mykologa nebo bylinkářku, mnohdy radí nejen oni, ale i sami posluchači si navzájem předávají cenné rady a pomáhají si prostřednictvím rozhlasových vln. To je pro mě vždycky pohlazení po duši. V takových chvílích si říkám, že ta moje rozhlasová redaktorská práce není zbytečná.

Co vás drží nad vodou?
Rozhlasoví posluchači a jejich veskrze příjemné ohlasy na moje vysílání a hodně i moje rodina. Není žádným objevem, že v této profesi pochopení jejich členů rozhodně potřebujete. A i rozhlasová práce jako taková se vším, co k ní patří. Ta v Českém rozhlasu Plzeň je prima.