Vážení čtenáři, držíte v rukou Týdeník Rozhlas označený číslem, které bývá obecně pokládáno za nešťastné. Budiž mi dovoleno vzepřít se této pověře. Pokládám naopak za šťastnou autorskou náhodu, že právě pro toto třinácté číslo vám mohu nabídnout v psané podobě fejeton o třináctce, který jsem před časem odvysílal - a to v pátek třináctého února.

Ve dnech, které nesly v kalendáři označení třináctkou, bývala moje maminka každý měsíc velice obezřetná. Nevylučuji dokonce, že její pověrčivost mohla vést i k tomu, že jsem přišel na svět až čtrnáctého. A to proto, že mě třináctého usilovně zadržovala, abych neměl třináctku v rodném listě.

Myslela to určitě dobře, jak už to maminky myslívají. Ale ovšemže datum třináctého v rodném listě nemusí být žádným handicapem. Vždyť k takovým lidem patří například profesor Antonín Přidal, spisovatel, překladatel a kultivovaný televizní moderátor. Narození v den třináctého může znamenat i výkonnost a mezinárodní sportovní úspěchy, jaké jsou spojené se jménem Heleny Fibingerové, narozené taktéž v den s jedničkou a trojkou v erbu.

Neblahou pověst třináctky se snaží popřít například představitelé lékařské společnosti v Toulouse. Už od poloviny minulého století se po generace scházejí v počtu třináct v jednom z tamějších hotelů v zasedací místnosti číslo třináct.

Určitou výzvu třináctky přijala letos i mladá výtvarnice Jitka Váchová, která pod pseudonymem KAMPAK nachystala vernisáž své výstavy v pražské renomované galerii U prstenu vědomě na 13. února. Třináctkovou souvislost zdůraznila na pozvánce výrazným červeným razítkem zvěstujícím hrdě právě toto číslo.

Existují však i případy opačné, kdy někdo hledá nejrůznější způsoby, jak se třináctce vyhnout. Psychiatrie zná dokonce zvláštní diagnózu pro obavu před třináctkou - odborný název zní "triskaidekaphobia".

Jestliže jsem o před chvílí uvedl, že lékaři v Toulouse si libují v počtu třináctičlenné rady, tak v jedné anglické obci se tamější sociální rada naopak rozhodla, že se vyhne tomuto číslu. Když počet obyvatel v dotyčné farnosti stoupl natolik, že by se množství členů rady mělo zvýšit na odpovídajících třináct, tak představitelé rady na to reagovali rozhodnutím, že si počkají, až přibydou do obce ještě další obyvatelé, aby bylo možno ustavit radu hnedka čtrnáctičlennou.

Takovéto vynechání třináctky bezprostředně koresponduje s mou vzpomínkou, když jsem svého času v hlavním městě Mexika bydlel v hotelu, který měl po dvanáctém patře hned čtrnácté. Když jsem tam nastupoval do výtahu, jaksi podvědomě jsem se obával, že po tom dvanáctém patře bude nějaká prázdná vrstva vzduchu - a teprve pak že bude následovat příslušné čtrnácté patro. Ale kdepak, mezi dvanáctým a čtrnáctým patrem nebyla žádné mezera. Obě patra k sobě přiléhala jako by se nechumelilo. A ono se opravdu nechumelilo, protože venku žhnulo mexické slunce.

Ohledně tohoto chybějícího patra jsem si tehdy říkal, že zaměstnání pokojské pro třinácté patro by v takovém hotelu mohlo být docela dobrým šolichem.

Vynechávání třináctého patra je jistý přepych. Něco takového by se určitě nesetkalo s pochopením ve věžovém domě, v němž žiji. Ten je právě třináctipatrový, a když bytoví družstevníci v šedesátých letech úpěnlivě čekali na dokončení stavby, nezdálo se, že by někdo ohrnoval nos nad tím, že na něj vyšlo právě 13. patro. Jaképak neštěstí, když v tom patře v našem domě bydlí například taková kapacita, jako je pan ing. Pavel Weigel, přední překladatel děl polského spisovatele Stanislawa Lema.

Existují různé výklady, proč je třináctka pokládána za nešťastnou. Jedním z nich je skutečnost, že třináctým písmenem hebrejské abecedy začíná slovo MEM, tedy smrt. Ale ani tento výklad se nedá brát jednostranně, protože třináctka je naopak zase šťastně spojena s mládím, neboť dosažením třinácti let se chlapec podle hebrejské tradice stává právoplatným členem židovské obce.

V křesťanské věrouce je určitý neblahý význam třináctky spojován s poslední večeří Páně, u níž spolu s Ježíšem bylo dvanáct apoštolů včetně zrádce Jidáše Iškariotského.

Výkladů by se dala najít ještě spousta - záporných i kladných. Ba i neutrálních: viz výrok našeho matikáře, že třináctka je pro něj prvočíslem jako každé jiné prvočíslo, kterých je nekonečně mnoho, tak prý jaképak cavyky.

Ale třináctka je už té povahy, že k sobě poutá pozornost. A to nejen zápornou, nýbrž i opačnou. Tak tomu bylo například u německého fotbalisty Gerda Müllera v souvislosti s jeho přítulností k dresu s číslem 13. Nebylo divu, protože dres s tímto číslem mu přinesl nejen střelecké štěstí, ale i titul evropského fotbalisty roku 1970.

Ke kombinace třináctky a pátku dojde letos dvakrát: v dubnu a v červnu. Říkám to s dostatečným předstihem, abyste v případě, že trpíte výraznější třináctko-pátkovou pověrčivostí, mohli požádat v zaměstnání o dovolenou a prožít ty dny v bezpečí bytu a číst si.

Za tím účelem doporučuji například Fikerův Třináctý revír, Neffovu Třináctou komnatu, a jestli máte rádi verše, tak je tu i možnost četby Kainarových Třinácti kytar.

Jsou však i lidé, kteří mají na pátek třináctého ty úplně nejlepší vzpomínky. Například slovenský operní zpěvák Peter Dvorský se při televizním rozhovoru s Markem Ebenem svěřil veřejnosti, že právě v pátek třináctého vystoupil svého času poprvé - a velmi úspěšně - v italské La Scale. Navíc šlo tehdy o Pátek velký.

Letos dubnu o Velikonocích se přesně taková třináctko-pátková konstelace bude opakovat znovu!

Uvidíme, jak si s tím dnem poradíme.