Pod křídly prezidentského speciálu jsou vidět závěje oranžového písku, ze kterých sem tam vykukují vrcholky černých skal. Rijád - cíl naší cesty je pod námi... Středoevropanky se převlékají do dlouhých tmavých šatů a schovávají vlasy pod černé šátky. Přistáváme v hlavním městě dvacetimilionové Arábie, které už přes sto let vládne dynastie Saúdů. Princ Abdulláh vítá už na letišti Václava Havla. Dramatik po boku s herečkou přijíždějí poprvé do země, kde se nesmí hrát divadlo, a dobrých muzikantů je tu asi také poskrovnu.

Kolona několika desítek černých limuzín, obklopená policejními vozy jako vystřiženými z amerických akčních filmů zastavila dopravu na dálnici. Podél cesty vidíme hlavně muže, celé v bílém, s červenými arabskými šátky na hlavách a občas i v černých abájách zcela zahalené ženy. Rijád je čistým a moderním městem, ale téměř žádné výškové budovy, žádný přepych dávaný na odiv. V hotelu jsme upozorněni, že se v bazénu smějí koupat jen muži. Všichni bez rozdílu ale nakonec smíme na večerní procházku městem. Nevyplnila se varování, že ženy bez manželů nesmějí v Saúdské Arábii z hotelu ani na krok. Naše první a poslední zastávka v centru metropole je na popravišti, tedy abych byl přesnější: na náměstí, které slouží jako veřejné popraviště. Ale nebojte se, dnes je sobota a mečem se tu stíná vždycky jen v pátek. Část delegace, která je v Rijádu už několik dní, se přiznává, že si tuto podívanou včera nechali ujít. Kolegyně narážejí na další problém, nesmějí s námi do nejobyčejnější restarurace, grilované skopové v arabském chlebu - šavermu si mohou koupit pouze u okénka výrazně nadepsaného "ladies window".

Jediným povyražením v tak svázané společnosti, jako je saúdská, jsou nákupy. Středisko Fajshalija je nejvyhlášenější, ale nejen pro své zboží. Je také jediným veřejným místem, kam nechodí náboženská policie, a toho využívají mladé ženy, které si před butiky dokonce odhalují vlasy. Přítomní arabští mladíci jsou vzrušeni, dívku ani zde nemohou přímo oslovit, a tak hledají možnost, jak předat vyhlédnuté krasavici číslo mobilního telefonu. Jednou z možností je nalepit lísteček s číslem pod kliku zadních dveří vozu. Když dívka nastupuje, cedulka jí spadne do dlaně, aniž by si toho manžel nebo otec sedící za volantem všiml. Co se děje mezi milenci pak, těžko říci. Je faktem, že za nevěru trpí v arabském světě vždy více ženy a islámské právo zná i ukamenování.

Zbožnost, oddanost vládcům a rodině, jsou základem hodnot současné saúdské pospolitosti. Ale zvyky na 21. století extrémně tuhé monarchie jsou proto, aby se porušovaly. A tak i v Rijádu prý najdete prostitutky, pašuje se sem alkohol a dokonce se tu polotajně hraje za zdmi diplomatických komplexů i vážná hudba. Prozradil mi to Jaroslav Svěcený - houslista si v Saúdské Arábii před časem zahrál a atmosféra prý byla bezvadná. Země, odkud vzešel Islám, se pomalu ale jistě mění. Našel jsem důkaz. Tady musím předeslat, že jsme byli upozorněni na to, že jedním z nejhorších prohřešků proti saúdské etiketě je setkat se očima s pohledem ženy, ještě horší je pokusit se ji oslovit. Stalo se to, když jeden z princů, guvernér Rijádu Salmán přicházel do královského paláce a v chodbách spatřil pod černým šátkem zahalenou českou novinářku. Zastavil se a půvabu mladé redaktorky vzdal hold proti veškerým zdejším zvykům, ale tím to neskončilo. Václavu Havlovi pak rozrušený královský syn svěřil, že se jeho země přece jen musí otevírat více světu. Pochopil zřejmě, o co všechno dosud přichází. Jeden z diplomatů mi na závěr návštěvy Saúdské Arábie řekl, že půl věty saúdského krále Fahda pronesené k českému prezidentovi stálo českou diplomacii pět let práce. No vidíte, to máte z toho, že jste jim hned neposlali na jednání hezkou českou holku - prezident Havel nemusel na pozvání do Rijádu čekat celých deset let.