Drahocenný čas vnitropolitického zpravodajství je denně vyplňován pochybnostmi kolem zatčení toho či onoho podezřelého, nebo polemikou - zda další ministr ví, že ujel z místa, kde jeho řidič způsobil dopravní nehodu. Zasvěcené komentáře, osvětlující souvislosti důležitých věcí, jsou na rozhlasových stanicích vymírající formou a v televizi už úplně zmizelým, neznámým druhem. Ale po jejich záchraně prý diváci ani posluchači vůbec nevolají, protože jejich hlavním zájmem je soukromí populárních hvězd a kdejaký opsaný recept. Politiky se jim konečně dostává dost, dokonce jsou zahlceni debatami. Ale módním talk show vzhledem k tomu, že v televizi i v rozhlase neustále tlačí čas, obyčejně chybí závěr. A polykat nedovařené je čím dál méně zajímavé. A tak se potichu a jakoby potajmu děje velmi podivná věc: mimo pozornost veřejnosti se koná největší změna ve spravování republiky od roku 1989, předznamenaná příslibem, že na jejím konci budeme mít blíž k samosprávám i k úřadům, budou nám denně na očích a konečně se zbavíme centrálního, drahého, byrokratického molochu. A to se týká každého z nás.

Od ledna tohoto roku už máme kraje, a i když volby krajských zastupitelstev poznamenal nezájem voličů, do té křižovatky jsme se rozjeli. Formálně to znamená, že ke dvěma už existujícím stupňům samosprávy, tedy parlamentu a obecním zastupitelstvům, přibyl stupeň další, krajský. Nové uspořádání samosprávy změní i státní správu. Vedle čtrnácti krajů bude sice ještě do ledna 2003 fungovat 77 okresních úřadů, každý zhruba se dvěma sty úředníky, ale ti v tom přechodném období mají předat část svých kompetencí nově vzniklému kraji a další část vybraným obcím. Zastupitelstva v krajích zvolila hejtmany, jakési předsedy krajských vlád. Ti v naprosté většině už konkurzy vybrali vedoucí všech odborů nového úřadu. Spěchá to. Od dubna má začít perná a odpovědná práce a měla by se zvládnout bez ohledu na to, že mnozí ještě nemají kde pracovat, kde sedět, čím jezdit a o každou korunu musí žádat vládu a její ministerstva.

To nejdůležitější, financování, se zatím řídí shora. Rozjezd reformy si vyžádal už více než tři miliardy a fungování krajských samospráv bude stát ročně podle odhadů zhruba 600 milionů. Budiž, bez dobrých úředníků se moderní stát neobejde. Jen abychom to zúřadovali dobře. Ta křižovatka je nepřehledná, kdekdo si vynucuje přednost a vrhá se do protisměru. Nové krajské vlády dostaly od parlamentu vedle balíku zákonů, určujících orgány a kompetence, nejistý slib: teprve v dubnu se rozhodne o tom, jaký majetek dostanete do startu a jaké budou zdroje vašich příjmů. Stále se pracuje na novele Zákona o rozpočtovém určení daní a docela jistě se o ní ještě strhne v parlamentu lítý boj. Co solidarita bohatších s chudšími, větších s menšími, jsou-li objektivně chudší či menší - budou se ptát jedni. Proč by se měli lépe snažit, když jim vezmou peníze pro horší a línější - budou přebíjet druzí. Nebylo by přece jen lepší usměrňovat kraje shora?

Zatím jsou na opratích. Dostávají přídělově jen účelové peníze: na schválené to či ono, na mzdy. Nic víc. Že jim něco chybí? Ať si vyžebrají. Podívejte, jak město Ostrava solidárně věnovalo chudým krajánkům dva vozy, mobilní telefony, notebooky a fax. Že hejtmani chtějí vlastní rozpočty, aby mohli pracovat na koncepcích a plánech? Počkat, počkat! To se musí nejdříve o ty své kompetence poprat!

A tak se perou. S ministerstvy, která vyděsila letmá slova poslanců ODS a US, že se vznikem krajů by mohla některá ministerstva i zaniknout. Nikdy! Taky si dovedou svou existenci obhájit. Ministerstvo vnitra například rádo vypíše výběrové řízení a krajům samo nakoupí počítače a kopírky za 630 milionů. Co kdyby si někde nevěděli rady? Také vybralo 14 koordinátorů výkonu státní správy, které poslalo do krajů jako své prodloužené ruce, oči i uši. Je plné starostí i o detaily. Rozhodlo v celé čtvrtině obcí zrušit matriky. Úřednické pero prostě zkrátilo číslo 1276 na pouhých 899. Co na tom, že mnohde mají matriky tradici už od Rakousko Uherska? Ministerstvo školství zase rozhlásilo, že si samozřejmě některé školy ponechá ve své správě, takže roste fronta ředitelů škol, kteří by přece jen raději chtěli "pod Prahu s většími možnostmi" než pod ty domácí. Aby si školy nedělaly v budoucnu co by chtěly, vymýšlejí ministerští úředníci něco jako pedagogická centra v krajích. Náplň? To se prostě uvidí, ale je důležité chytit se drápkem. Ministerstvo zdravotnictví také najednou bleskurychle rozhodlo o své budoucí nemocnici v Kostelci nad Černými lesy, která měla připadnout kraji. I kancelář Hradu váhá s předáním Lánské obory, protože by ji rádo spravovalo Ministerstvo životního prostředí ČR. A samozřejmě i z dalších ministerstev se ozývají hlasy: co chvátáte, přece začnete, krajánci, fungovat snad až tak v roce 2003...

Jenomže od tohoto čtvrtletí začnou kraje přebírat školy, nemocnice, sociální zařízení, některá muzea a divadla i správu silnic. I ty rozestavěné objekty. Zákon jim to ukládá, chtěly by to, a vlastně se toho obávají. Vy chcete investice? Ale to je přece vaše starost, řeknou jim. Prostě se ukázalo, že začátek reformy je víc než dýchavičný a plný nevůle. A to má plynule přejít k druhé etapě. V ní pověřené obecní či městské úřady budou přebírat od okresů jejich dosavadní agendu. Brzy budou vyřizovat naše každodenní záležitosti ony. Pravda, budou nám blíž. K poděkování za službu i k drsnému slovu. Ale abychom jim snad byli vděčni i za to, že tam budou. Kdo na ně myslí? Definitiva úředníků, kterou v návrhu Zákona o státní službě Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ozdobilo tak neuvěřitelnými výhodami a prebendami, má být jen pro vyšší úředníky, krajských a obecních zaměstnanců by se týkat neměla. Ještě vlastně nevíme, co se z nich po té změně správy ve státě vyklube. O těch ministerských už to známo je.