Těchto pár veršů ze sbírky Hovory se smrtí může posloužit jako charakteristická ukázka prvního tvůrčího období básníka, kdy se utápěl v typicky dekadentních obrazech. Básníka, který se stal svou protiměšťáckou orientací na kuriozní a morbidní jevy jedním z nejznámějších představitelů české dekadence. Muž s docela všedním jménem Josef Karásek se narodil v roce 1871 v Praze na Smíchově - a teprve při vstupu do literatury si začal připisovat šlechtický přídomek Jiří Karásek ze Lvovic, který odvozoval od hvězdáře a matematika ze 16. století Cypriána Lvovického ze Lvovic. Deset let před svojí smrtí - v roce 1941 - zpochybnil matriční záznam o datu svého narození, když tvrdil, že se narodil nikol v lednu, ale v dubnu. A podobných kuriozit zaznamenali životopisci tohoto básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, autora divadelních her a překladatele více... Jako sběratel výtvarných a literárních děl vybudoval jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek v Evropě, tzv.Karáskovu galerii, s více než 40 tisíci výtvarných děl a knihovnu s 50 tisíci svazky, která je od roku 1954 součástí Památníku národního písemnictví.

Vše se u Karáska soustřeďovalo na vášnivou adoraci umění, jemuž sloužil bezvýhradně a jež bylo vlastně jediným skutečným smyslem jeho života - napsal Jaroslav Med v předmluvě ke Karáskově výboru z prózy a poezie Ocúny noci, který vyšel v roce 1984 v nakladatelství Odeon. Dokládají to i básníkova slova, která připsal ke své sbírce Sodoma: smysl věcí nám neřekne svět reálií, ale pouze náš sen. A vím, že jediné je pravda: skutečnost nenáleží do umění!

Ve svých sbírkách z 90. let, v nichž neváhal použít témat, která byla soudobou společností tabuizována - jako např. morbidní erotika - chtěl Karásek zobrazit úděl dekadentího tvůrce, jenž je "raněn životem", v pozdějších básních tuto dekadentní stylizaci opouští a nahrazuje ji meditací, aby přešel k novoromantickým románům, plným fantaskních a dobrudružných příběhů, odehrávajících se převážně v Praze, která se mu zjevuje jako veliký hřbitov zhynulých životů a zetlelých bytostí. Prózy Román Manfreda Macmillena nebo Scarabeus, v nichž chtěl promlouvat pouze k "zasvěceným duším", potkal - stejně jako jeho dramata - osud zapomenutých knih. Praha, v níž prožil téměř celý svůj podivuhodný osud, se stala i místem jeho posledního odpočinku - Jiří Karásek ze Lvovic zemřel jako starý mládenec v březnu roku 1951 a je pohřben na hřbitově na Malvazinkách. Osudům "melancholického prince" Jiřího Karáska ze Lvovic jsou věnovány Schůzky s literaturou, které pro Český rozhlas 3 - Vltava napsal Ivan Němec a k 50.výročí úmrtí básníka připravila brněnská literární redakce.