Zabijačka od dávných dob patřila mezi slavnostní události v životě rodiny. Je důvodem k setkání - někdy i celodennímu - a k přátelskému posezení, a tak jsme se i my na jednu takovou "staročeskou zabijačku" nechali pozvat. První zvědavci dorazili na zahradu před Trmalovu vilu v Praze 10 před osmou hodinou ranní. Byla sobota, slunce svítilo a sníh na zahradě pomalu roztával.

Dříve byla dobou zabijaček především zima, u zámožných sedláků pak i posvícení nebo svatba. S přípravami se začínalo už týden předem. Obyvatelé hospodářství snesli z půdy velké nádobí, které měli uloženo na severní straně, aby se dřevěný vál - štoček - neseschnul, a důkladně vše umyli. Do čtyř pekáčů hospodyně upekla buchtu ze dvou kilogramů polohrubé mouky a kvasnic.

Ve vile bylo plno práce už od svítání, pomocnice oloupali pět kilogramů cibule, jedno kilo česneku a sedm kořenů křenu. K tomu uvařily tři kila krup, do misek nachystaly sůl, pepř, zázvor, majoránku, nové koření, kmín. Nakrájely buchtu na kusy a naskládaly do velkých plechových džberů. Potom ji polily studenou vodou, aby se nasákla a dala dobře drobit do jitrnic.

Ten pravý zabijačkový shon nastal, když přijela modrobílá Avie a tři řezníci v černobílých kabátcích z ní vynesli růžového pašíka. Situace jako vystřižená z obrázků pana Lady, kdy pašík běhá po dvorku a řezník ho nahání s ostře nabroušeným nožem mezi kůlnou a domem, se však nekonala. "Máme ochránce práv a mimo to, rána pistolí je milosrdnější, nebudeme ho přece trápit, doba pokročila," vysvětluje řezník.

Muži pak pašíka naložili na řetězech do dřevěných necek, posypali smolou a začali přelévat vařící vodou. Pak pohybováním řetězy stáhli štětiny a očistu dokončili, když byl vepřík zavěšený za zadní nožky na rozporce a pomocí kladky vyzdvižený na trám. Tam jej "dopucovali", rozřízli na břiše po celé délce a vyndali vnitřnosti. Pak řezník oddělil hlavu a stáhl břišní kůži, odřízl přední nohy a kýtu a konečně oddělil trup na dvě poloviny. Potom se už těžiště práce přenesla ze dvora do kuchyně, kde řeznický mistr hbitě pracoval na velikém vále. Na vále kmitala veliká houpačka, která sekala uvařené maso a vnitřnosti. Ve velikém hrnci jeho pomocnice připravovaly ovar.

Když byla práce skončena, harmonikář a trumpetista dokreslili "pravou zabijačkovou atmosféru" zpěvem. Kolem stojanu, kde před třemi hodinami viselo prase, pobíhaly děti. Asi desetiletá holčička řekla mámě: "Tohle to prasátko mělo ale veselý pohřeb, viď."