Francouzská dvojice Deep Forest v devadesátých letech proslula svou chutí objevovat hudbu nejrůznějších kultur, a tu pak velmi vkusně zasazovat do pestrých syntezátorových aranží. Ač má tato "technologie" i řadu odpůrců, pánové Michel Sanchez a Eric Mouquet tím zprostředkovali kontakt s tradičními melodiemi a rytmy milionům posluchačů z takzvaného vyspělého světa. Jejich první album přineslo hudbu domorodců ze Senegalu či Kamerunu, následující titul Boheme kombinoval prvky východoevropských kultur s nápěvy Eskymáků a mongolských pastevců, třetí deska Comparsa skrývala kubánské a mexické inspirace, ale i hudbu z Madagaskaru či Belize... Deep Forest jsou navíc neobyčejně pracovitou formací. Sotva se posluchači stačili vzpamatovat z vydařeného živého alba Made In Japan, potvrzujícího, že i studiové kouzlení lze přenést na koncertní pódia, přicházejí Sanchez a Mouquet s další nahrávkou - pod názvem Pacifique nyní nabízejí hudbu, kterou složili pro loňskou francouzskou filmovou novinku Le Prince du Pacifique. Rozšiřují tak svou diskografii o disk s filmovou muzikou, což ovšem neznamená, že by je již v minulosti filmaři nevyužili - vzpomenete-li si třeba na uhrančivou píseň Marta?s Song, kterou její interpretka Márta Sebestyén ozdobila oskarové drama Anglický pacient, máte bod. Režisér Anthony Minghella totiž skladbu nalezl na albu Boheme.

Sloužit obrazu může být pro hudebníky do značné míry traumatizující, vždy jde totiž právě a jen o službu, o potlačení vlastních muzikantských ambicí ve prospěch filmového celku. Tento princip je patrný také na desce Pacifique, která je převážně spíš shlukem byť velmi libozvučných, přece jen hlavně náladotvorných melodií, obkružujících dění na plátně. Zní tu také mnohem méně etnických "vsuvek", nežli bývá u Deep Forest zvykem, i když nápěvy domorodých obyvatel - v tomto případě z ostrovů Tahiti či Huahine - samozřejmě nechybí a patří k tomu nejzajímavějšímu, co album obsahuje.

O kvalitách snímku režiséra Alaina Corneaua (s Thierrym Lhermittem a Marií Trintignantovou v hlavních rolích) sice album Pacifique neříká zhola nic, ovšem za opakovaný poslech určitě stojí. Přestože invenci obou zcestovalých hudebníků soundtrack spíš naznačuje než dokazuje.

MILAN ŠEFL