Jedním z letošních oscarových hitů je soubojová velkopodívaná Tygr a drak natočená s mimořádnou realizační rozmáchlostí v malebných čínských exteriérech. Přiznávám se hned v úvodu, že nadšení, které explodovalo též v českém filmovém i nefilmovém tisku, vůbec nerozumím. Uplatňuje se tu totiž princip nafouknutého balónku: ať malý nebo velký, pod jeho pestře zmalovaným zevnějškem se skrývá totéž - nadlehčující plyny. Tygr a drak se od druhořadých produkcí stejného druhu, hojně vyráběných v Hongkongu i v Číně, liší jen množstvím vložených peněz a samozřejmě technickým zázemím.

Vypráví o dvou zkušených bojovnících, muži a ženě, kteří odedávna k sobě pociťují náklonnost, jen se nikdy neodvážili ji vyslovit nahlas. Dohromady je opět svedou krádeže vzácného meče a boj s podlou a zákeřnou Nefritovou liškou, která však vyškolila ještě obratnější následovnici, zprvu skrytou za černý závojíček. Posléze se ukáže, že se jedná o dívku z bohaté rodiny, která má být výhodně provdána za sobě rovného, i když její sympatie patří romantickému vůdci lupičské bandy. Oba hrdinové jsou si vědomi, že mimořádně nadané dívce, dosud se rozhodující mezi dobrem a zlem, je třeba pomoci...

Americký režisér čínského původu Ang Lee, dosud známý z citlivě zvládnutých psychologických dramat jak ze současnosti (Ledová bouře), tak třeba z viktoriánské minulosti (Rozum a cit), si vyzkoušel polohu akčního filmu a dopadl stejně jako někteří další, kteří se s mohutným rozpočtem pokusili vtisknout původně druhořadým podívaným rozměr výpravnosti, realizační dokonalosti i vypravěčské důstojnosti. Atraktivní jsou samozřejmě akční soubojové scény, připomínající spíše baletní, po choreografické stránce pečlivě připravené výstupy, které díky trikům dospěly až k mystickým rozměrům - k jakémusi tělesnému odhmotnění, které dovoluje běhat po zdech, přeskakovat střechy, běžet po vodní hladině či dokonce zápasit na vrcholcích ohýbajících se stromů.

Hrdinové - v podání Chow Yun-Fata a Michelle Yeohové - se vyznačují kromobyčejným postřehem, jak dokazují bleskurychlé výpady mečem i stejně bleskurychlá obrana před jakýmikoli zbraněmi, včetně hejna otrávených šipek. Mimo tyto sekvence se vyprávění náhle propadá do nicoty, slova i zápletky jsou zbytečné, navíc prosáklé sentimentem a mravoličností. Příběh se odvíjí lineárně a přehledně, jen je vložena rozsáhlá retrospektiva vysvětlující, jak se rozhořela láska mezi mladičkou (ale k boji mimořádně nadanou) dívkou a jejím divokým únoscem. Bůhsuď, čím tenhle film přitahuje.