Režisérské debuty ve filmech poskládaných z povídek několika tvůrců málokdy patří k pozoruhodným uměleckým počinům. V lepším případě svědčí o zvládnutí profese. Důkazem se stal i trojlístek krátkých hraných filmů čerstvých absolventů FAMU, který v čase středečních dramatických premiér uvedl první program České televize.

Hned první z povídek s názvem Stopař, kterou podle vlastního scénáře natočil režisér Karel Janák, názorně předvedla zmarnění solidně zvládnutého řemesla při realizaci autorsky bezradné a dramaturgicky nedotažené předlohy. Za vydatného přispění kameramana Martina Šáchy předvedl Janák jako režisér dost - smysl pro rytmus, cit pro prostředí, schopnost vést herce... Co však nedokázal, je rozhodnout se, jaký příběh, o čem, a hlavně proč, chce divákům vyprávět. Výsledkem byla pohledná banalita, marně koketující s napětím a (snad) parodickým nadhledem.

Prostřední povídku Zprávy z domova natočil režisér Marek Najbrt možná s menší bravurou. Přesto byla o poznání působivější. Scenárista Pavel Klusák jí dal do vínku minimálně dvě přednosti, které patří k základním, přesto zřídka vídaným, předpokladům tvorby: nápad a myšlenku. Obé navíc odpovídající rozměru satirické miniatury, která přiměje k úsměvu i zamyšlení svou věcnou iracionalitou, a zároveň nectí hloupou potřebu doslovnosti a vysvětlování.

Divácky nejvděčnější, a zároveň nejtradičnější, byly Nelásky - závěrečná povídka režiséra a spoluautora scénáře Tomáše Bařiny. Každý má právo přihlásit se k dědictví nahořklého humoru poetiky všednodennosti, kterým se před lety prosadila legendární Druhá generace FAMU. Stává se to ostatně dost často. Pokud však má mít podobný krok hlubší smysl, je třeba alespoň se pokusit o víc, než o zručně předvedenou inventuru mnohokrát použitého. Samotná efektní pointa, byť byla organickou tečkou dramaticky zdařile vygradovaného příběhu, těžko může zastřít nepříjemnou pachuť pouhého opakování.

Přes rozpaky nad tentokrát předvedeným, je FAMU pro Českou televizi rozhodně partnerem hodným zájmu a pozornosti. Jen kolik nápadů, tvůrčí osobitosti a originality asi skrývá víc než půl století paměti jejího archivu? Určitě by stálo zato nechat diváky nahlédnout...