číslo 15/2001
vychází 2. dubna

Tipy ČRo

Nejčastěji hranou a nahrávanou operou Christopha Willibalda Glucka je "Orfeus a Eurydika". Není žádným tajemstvím, že Orfea můžeme slyšet v několika hudebních i jazykových verzích. Sám Gluck jej komponoval původně ve Vídni, pro Paříž jej ovšem přepracoval. A tak novodobí interpreti jdou zcela autenticky po čistých verzích - vídeňské či francouzské, jež se odlišují jak dramaturgicky, tak i jazykově. S Ifigenií na Tauridě už je to jednodušší. Jedná se totiž o Gluckovo dílo závěrečné, vrcholné. Pokud se vůbec chceme dopídit definitivního výsledku jeho reformy, připomínané snad ve všech hudebních dějepisech, je dobré obrátit pozornost právě k Ifigenii na Tauridě, kde onen dramatický prvek září z tehdejších, nejnovějších, výrazových prostředků. Nejednou máme dojem, že se ocitáme kdesi ve sférách hudby Mozartovy, ba dokonce i Weberovy! Na druhé straně nejsme nikterak ochuzeni o nádherné pasáže lyrické, jimiž září Orfeus. Ifigenie na Tauridě si nemůže stěžovat na nedostatek kompletních nahrávek. Co do jejich počtu se jedná o druhou nejnahrávanější Gluckovu operu. Mnozí z nás jistě nedají dopustit na skvělý snímek Gardinerův. Pod nynější nejnovější nahrávkou je podepsán další světový protagonista autentické interpretace Mark Minkowski, který pro titulní roli své pařížské nahrávky pozval - podobně jako při nedávném nahrávání Gluckovy Armidy - vynikající sopranistku Mireille Delunsch. I další výborní sólisté a samozřejmě znamenitý Minkowského soubor autentických nástrojů z Grenoblu Les Musiciens du Louvre přispěli k tomu, že nový snímek Gluckovy Ifigenie na Tauridě se stal významnou událostí světového hudebního života.

BOHUSLAV VÍTEK